Seznamka
Prof. Karel Skalický při únorovém setkání s papežem Františkem
Autor: Servizio Fotografico Vaticano
Dal by se z té pouti napsat cestopis a každý den by vydal na jeden díl. 24. února roku 2020 jsme ve třech nastoupili cestu, která se dojednávala několik měsíců. Cestu do Říma k osobní audienci česko-římského teologa prof. Karla Skalického a jeho přátel s papežem Františkem.
Emeritní profesor Papežské Lateránské univerzity a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který stále působí na tamní teologické fakultě, si pro tuto cestu vybral dva průvodce – svého kolegu a přítele, teologa Františka Štěcha, a mne. Paralelně s námi se na tutéž cestu připravovali dva naši vzácní přátelé, husitská farářka Martina Viktorie Kopecká a sociolog David Macek. O 935 kilometrů dál vzdušnou čarou, už v Římě, se k naší pouti připojil velvyslanec při Svatém stolci pan Václav Kolaja a následně také pracovník velvyslanectví pan Michal Klement.
V atmosféře všudypřítomných zpráv o novém druhu chřipky, která do té doby po Číně nejvíc propukla právě v Itálii, jsme se vydali na cestu, jež byla výjimečná. Doprovázeli jsme toho, který ve Věčném městě strávil téměř 40 let života, a to v řadě povolání – jako bohoslovec Československé koleje Nepomucenum, student Lateránu, vychovatel v Oratoriu sv. Petra ve Vatikánu, druhý sekretář kardinála Josefa Berana v exilu, duchovní správce českých exulantů v Itálii, spolupracovník laického řádu bratří Maristů, asistent a později řádný profesor teologické fakulty Lateránské univerzity, redaktor slavného exilového časopisu Studie, a nakonec jako ten, kdo vyslyšel volání svého srdce a vrátil se v roce 1994 zpátky do vlasti, domů do jihočeského kraje, na Hlubokou a pak trvale do Českých Budějovic.
Motiv naší cesty
Motiv naší římské cesty byl jednoduchý. Celý teologický život a profil Karla Skalického a jeho exilová práce pro Československo a české věci, kulturu a lidi ukazuje, jak si je blízký se svým o dva roky mladším kolegou v církevní službě, Jorgem Mario Bergogliem, jezuitským knězem, později biskupem, arcibiskupem, kardinálem a papežem. Profesor Skalický sleduje od počátku jeho pontifikátu jeho činnost, a to jak prostřednictvím českých, tak zahraničních médií, textů, knih, cest a kázání. Když do své knihy promluv Revolvit lapidem: projevy z let 1966–2019 zařadil také svoji promluvu mikulášskou, v níž vedle biskupa Mikuláše reflektuje také osobu papeže Františka, uvědomil jsem si, že by bylo dobré, kdyby se oba mohli setkat a povědět si, co mají na srdci. Karel Skalický zažil od svého příchodu do exilu v r. 1956 pontifikáty Pia XII., Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II. S Benediktem XVI. se setkal ještě jako s kardinálem Ratzingerem. Díky své sekretářské službě kardinálu Josefu Beranovi v exilu se účastnil čtvrté části Druhého vatikánského koncilu, kde měl možnost poznat jak Jana XXIII., tak Pavla VI. Při práci na českých věcech kolem Křesťanské akademie Řím, revue Studie a celé řadě dalších činností (konferencí, setkání, vydávání knih, cestování) se exiloví pracovníci, kněží i laici, setkávali zvláště s papežem Pavlem VI., následně pak s Janem Pavlem II. Jedno z profesorových setkání s polským papežem je zaznamenáno v jeho historicko-teologické sumě Církev v Evropě, Evropa v církvi, kde popisuje, jak byl pozván k papeži na společný oběd, na němž se spolu s ostatními spolubratry jednalo o tzv. husovské otázce před první cestou Jana Pavla II. do Československa. Bylo nabíledni, aby se prof. Skalický s papežem Františkem potkal.
Ti, kteří pomohli
Našemu úsilí vyšel vstříc velvyslanec České republiky při Svatém stolci pan Václav Kolaja, který zároveň laskavě reagoval na totéž přání husitské farářky Martiny V. Kopecké, jež se s papežem z titulu své funkce ve Světové radě církví potkala a zná. Jako výborný znalec současného italského prostředí nám pomohl sociolog David Macek. Skalického žák a kolega, teolog František Štěch, stál jako vždycky za praktickou realizací cesty, přičemž pobyt v Římě spojil se svou teologickou prací v rámci dalšího setkání. Na přání profesora Karla Skalického jsme byli ubytováni v bohoslovecké koleji Nepomucenum, kde strávil deset let svého života jako bohoslovec a později sekretář kardinála Josefa Berana, který v Nepomucenu žil. Tento pobyt nám umožnili a zpříjemnili rektor koleje P. Roman Czudek, vícerektor P. Vojtěch Novotný a spirituál P. Tomáš Roule, a samozřejmě také tamní čeští i zahraniční (afričtí) studenti, kteří profesora Skalického s radostí přijali a večer co večer naslouchali jeho vyprávění. Velký dík všem, milí bratři.
Farářka Martina V. Kopecká při setkání s papežem v Aventinu
Autor: Servizio Fotografico Vaticano
Papežova audience, resp. popeleční projev, byl z důvodu obav z nového typu chřipky přeložen z auly Pavla VI. před baziliku sv. Petra. Péčí velvyslance pana Kolaji jsme mohli papežovým slovům naslouchat z bezprostřední blízkosti a pak se těšit také jeho přítomností. Po odpoledním obřadech Popeleční středy v bazilice svaté Sabiny na Aventinu byl František tak unavený, že v následujících dnech musel svůj program zrušit nebo alespoň omezit. Měli jsme tudíž velké štěstí. Po oficiálním a vřelém přijetí na české ambasádě nás velvyslanec, pan Václav Kolaja, dopravil diplomatickým vozem přímo k náměstí sv. Petra, k čemuž nemalou měrou přispěl pan Michal Klement, Říman tělem i duchem, který se o nás vzorně staral od první do poslední chvíle. Jeho péče a laskavost vůči nám všem, zvláště pak vůči prof. Skalickému, byla dojemná.
Den D
Zatímco husitská farářka Martina V. Kopecká se při setkání s papežem potkala tak trochu již s blízkým člověkem, sociolog David Macek mu předal italské překlady dvou výjimečných knih. Havlovy Moci bezmocných a knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli. Papež na adresu Václava Havla poznamenal, že to byl velký člověk. Podstatné rovněž bylo, že to byl kdysi právě prof. Karel Skalický, který pomohl zařídit italský překlad Havlovy knihy. Také proto byl den před audiencí pozván do italské poslanecké sněmovny, kde mu byl ústy poslance Maurizia Lupiho vyjádřen dík za jeho činnost a práci. Věděli jsme z osobních hovorů, co by chtěl Karel Skalický papeži sdělit. Spojuje je totiž jedna zajímavá věc. Prof. Skalický spolupracoval v Římě s laickým řádem bratří Maristů a konkrétně s jejich generálním představeným, Basiliem Rueda Guzmánem (1924–1996). Při své cestě do Latinské Ameriky přednášel prof. Karel Skalický maristickým bratřím o křesťanském postoji k levici, k marxismu či teologii osvobození. A právě z latinskoamerického prostředí vyšel také Jorge Bergoglio, jenž bratra Guzmána osobně znal, neboť Guzmán byl jak v Latinské Americe, tak v Itálii (Římě) dobře znám. Toto prolnutí napříč světadíly bylo pro prof. Skalického důležité. Jednak proto, že s Maristy dlouhou dobu spolupracoval a působil u nich rovněž jako kněz. Jednak proto, že jejich dílo je u nás ne příliš známé, přičemž se jedná o dosud velmi zajímavé společenství, které by mohlo inspirovat i náš český duchovní prostor. Pro naši ekumenickou skupinu byl klíčový také fakt, že Karel Skalický na stránkách časopisu Studie i v celém díle Křesťanské akademie Řím po desetiletí spojoval křesťany různých denominací, lidi rozličných kulturních, politických a světonázorových okruhů. Byl a je příkladem, jak má vypadat kulturně orientovaná evangelizace současného člověka. Také proto se stává centrem pozornosti, ať přijde, kam přijde, což nejlépe ukázalo představení jeho knihy Církev v Evropě, Evropa v církvi v lednu roku 2019 v pražské Knihovně Václava Havla či sympozium nad toutéž knihou pod patronátem rektora Českého vysokého učení technického, doc. Vojtěcha Petráčka, v Betlémské kapli na konci května minulého roku.
S papežem se pozdravil rovněž teolog František Štěch, který už před cestou věděl, že to nejdůležitější, co by chtěl Františkovi - a tedy svému jmenovci - říct, je, že začal studovat teologii díky člověku, který stojí po jeho levici – díky profesoru Karlu Skalickému. Štěcha navíc čekalo v Římě i jiné profesní setkání, zároveň byl odpovědný za praktické věci cesty tam a zase zpátky, kterou v napjaté atmosféře z nového typu chřipky a zdravotních opatření zvládl Karel Skalický na výbornou. Růžence, které jsme dostali od papeže darem, nám budou toto setkání napořád připomínat. Po audienci jsme byli prof. Skalickým pozváni k posezení v kavárně na dohled svatého Petra, a tedy do míst, kudy většinu času stráveného v Římě chodíval.
Před Nepomucenem
Autor: Archiv autora
Dveře se otevírají
Srdečnost lidí k „monsiňorovi“ brala doslova dech. Vím z vyprávění, knih i obrovského množství korespondence (například s Erazimem Kohákem) a svědectví, čím byl Karel Skalický pro lidi v exilu i doma v Československu. Teprve teď jsem ale mohl zažít, jak jméno prof. Skalického otevírá dveře a rozjasňuje tváře. Je to patrné ze všech fotografií a setkání – s papežem, s panem velvyslancem, s panem Klementem, ze setkání na půdě poslanecké sněmovny, z pobytu v Nepomucenu a setkávání s bohoslovci a sestrami boromejkami, které se o naši výpravu úžasně staraly. Šlo rovněž o kříšení paměti křesťanského, resp. katolického exilu v Itálii, který je mimo užší okruh odborníků a pamětníků pozapomenut. Skalického vyprávění o „zlaté době exilu“, zvláště po příchodu kardinála Josefa Berana do Říma, hltali čeští a moravští bohoslovci jedním dechem. Žijí totiž v prostředí, které tvořilo dějiny a jímž prošly desítky lidí, kteří pro církev v Římě i doma, stejně jako pro obě země, Itálii a Československo, vykonali velké a záslužné dílo.
Popeleční papežské obřady
Silný okamžik přinesla odpolední bohoslužba Popelce na Aventinu. Papež přišel v průvodu a byl viditelně unavený. V tomto duchu se nesla i mše svatá, jež v krásném prostředí baziliky na jednom ze starobylých římských pahorků působila tak trochu jako shromáždění církve v prvních staletích. Když papež po konci bohoslužby vycházel z baziliky, neopomněl osobně pozdravit husitskou farářku Martinu V. Kopeckou a chvíli se zastavit. Byly to jedinečné chvíle mezilidské srdečnosti. Následně se stalo to, co vyrazilo dech nám i všudypřítomným ceremonářům – lidé v bazilice tomuto krátkému, ale na dřeň jdoucímu setkání zatleskali. Mohu mluvit jen za sebe, ale obě setkání mě přesvědčila, že se členové naší skupiny ubírají teologicky i profesně správným směrem a jdou ve šlépějích papeže Františka. Ten, paralelně – v jiné zemi a jiném kulturním okruhu – vyzrál podle svých činů v člověka, který se oprostil od vší pompéznosti a velikášství, aby mohl druhým sloužit opravdu jako František – světec chudoby a lásky k nejpotřebnějším. Ve čtyřech dnech se tak konečně proťaly cesty dvou velkých mužů, Karla Skalického a Jorge Bergoglia. Přál bych si, aby i z těchto setkání vzešlo z naší pětice něco, co bude inspirativní a co přetrvá. Jak znám profesora Skalického, bude tuto římskou cestu reflektovat ve svých textech a učiní ji součástí třetího, závěrečného dílu svých pamětí.
Naděje
Rád bych poděkoval všem, kteří nám doma i na dálku drželi palce a modlili se za nás. Děkuji těm, kteří se uměli a umí radovat naší radostí. Těm, kteří nejsou k papeži Františkovi příliš shovívaví, přeji otevřenější, laskavější srdce a tolik lásky člověka k člověku a radost a štěstí, aby už nikdy nepotřebovali protivníka k tomu, aby mohli být sami sebou. Nadcházející čas dosvědčí, co v nás toto setkání zažehlo. Dveře jsou otevřené, Hospodin žehná, příklady táhnou. Na postavách papeže Františka a Karla Skalického je vidět, že snaha „být jako on a tak svatý, jak to on chce“, nejsou jen plané řeči a marné ideály. Tohle katolicky orientované křesťanství je mile nakažlivé. Objevte je a pojďte spolu s námi.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
