Seznamka
Kardinál George Pell
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons
Tohle je obrovské vítězství nejen George Pella, který se mohl poprvé po roce zase svobodně nadechnout, a jeho podporovatelů, kteří investovali miliony do jeho obhajoby, ale také zvrat v příběhu o předpojatosti, jenž církev spřádala po celá ta léta od chvíle, kdy si melbournská policie pro kardinála v Římě přišla.
Církev stále v obležení. Církev nepochopená. Církev pod palbou sekularistů. Církev pronásledovaná oběťmi sexuálních zločinů, policií a novináři se skrytými pohnutkami.
Jednohlasný verdikt soudu je pro Pellovy žalobce zdrcující a stejně tak samozřejmě i pro toho mladého muže, který před pěti lety vznesl na policii své obvinění. Jak dlouhá cesta to pro žalující stranu byla, než dospěla do tohoto konce.
Od začátku se jednalo o jednoduché dilema: komu věřit více – mladému muži, jenž tvrdil, že byl po mši v sakristii katedrály sv. Patrika znásilněn, nebo církevním svědkům, které shromáždil tým Pellových právníků a kteří tvrdili, že to nebylo možné?
Policie, orgány obžaloby ve Victorii, porota a dva soudci odvolacího soudu v Melbourne věřili onomu mladému muži. Došli k závěru, že znásilnit toho chlapce bylo pro Pella sice obtížné, ale ne nemožné.
Nejvyšší soud prohlásil: ano, bylo to možné, ale ne nezpochybnitelné.
Jeho rozhodnutí přitom nebylo založeno jen na nějakých vznešených teoriích. Stejně jako tomu bylo v dřívějších případech, nejvyšší soud se po hlavě pustil do důkazů. Jednohlasný verdikt vynesený tohoto rána zahrnoval více než stovku přepečlivě provedených rekonstrukcí církevních obřadů, otevřených či zavřených dveří, obřadních rouch a průvodů.
Soudci neobvinili dotyčného mladíka ze lží nebo vymýšlení. Neshledali v jeho svědectví rozpory nebo zjevné nedostatky „takového rázu, který měl vést porotu k pochybnostem o vině“.
Udělali však to, k čemu porota nebo odvolací soud nepřikročily: absolutně důvěřovali svědectví Pellova ceremoniáře monsignora Charlese Portelliho. Tento církevní hodnostář prohlásil, že onoho rána byl po celou dobu s arcibiskupem, od vstupu do katedrály po rozloučení s věřícími a posléze i v sakristii, když mu pomáhal svléct mešní roucho.
Nejvyšší soud konstatoval, že Portelliho svědectví o tom, že si skutečně vzpomíná na to, jak byl s Pellem na každém kroku, nebylo nikdy obžalobou zpochybněno. Uvěříte-li Portellimu, je pak těžké věřit muži, který Pella obvinil ze znásilnění.
Soud přikročil k tomu, o čem obžaloba od počátku tvrdila, že by se dělat nemělo: seskládala veškeré nepravděpodobnosti tak, aby vznikla důvodná pochybnost.
Místo závěrečného souhrnu soudci spíše rozmnožili nepravděpodobnosti. Došli tak k závěru, že ačkoli shledali mladíkovu obžalobu „důvěryhodnou a spolehlivou“ a porota „jednala racionálně“, měla vzít možnou „pochybnosti o Pellově vině v úvahu“ a nikoli je opomíjet.
„To nepochybně měla. Při veškerém ohledu k dobrým stránkám výkonu poroty existuje možnost, že v souvislosti [s útokem v sakristii] byla odsouzena nevinná osoba.“
Rozsudkem jejich ctihodností rezonuje slovo „nepovšimnutý“. Pellovo zproštění viny se takřka absolutně zakládá na opomenutí obžaloby zpochybnit – natožpak rozbít – tvrzení bývalých katedrálních hodnostářů a někdejších sborových zpěváků na lavici svědků.
Obžaloba sice objevila mezery, ale nikdy nerozcupovala onen ochranný val chránící Pella.
Z dlouhodobého hlediska toto rozhodnutí soudu posiluje skepsi vyšších právnických kruhů ohledně soudního řízení v případech obvinění ze sexuálních zločinů po velkém časovém odstupu. Otázka, kterou je nyní nutno jednoznačně objasnit, zní, jak má právo fungovat v situaci, kdy čas představuje pro všechny zúčastněné – žalujícího, obviněného, policii i obžalobu – tak velkou nevýhodu.
Pell byl shledán nevinným. Nejvyšší autorita, kterou v této zemi máme, prohlásila, že byl uvězněn neoprávněně. Učinil prohlášení vyjadřující křesťanské odpuštění vůči trýznitelům. Vztek a zlobu může nechat na své stoupence. Blíží se obrovská bouře. Pátého, tj. nejvyššího stupně.
Bude ale velmi zajímavé sledovat, jestli se k oslavám připojí Řím.
Pellovy právníky ovšem čeká další práce a jeho podporovatele tím pádem i další účty. Právníci obětí se domáhají nejméně osmi civilních řízení požadujících odškodnění za Pellovu údajnou nečinnost v ochraně poškozených před pedofily.
A dnes se také konečně dozvíme názor Královské komise na kariéru jednoho ballaratského kněze, který věděl tak málo o všech těchto zločinech ve svém vlastním rajónu po celou dobu, co stoupal do nejvyšších pater Vatikánu.
Z anglického originálu přeložil Jiří David.
