Seznamka
Ilustrační foto: interiér kostela v Sazovicích
Autor: Tomáš Bergman
V parafrázi na proroka Joela vybízejícího k roztržení svých srdcí, a nikoliv oděvů (Jl 2,13), je možné vybídnout k otevření očí, a nikoliv jen kostelů. Určitě není dobré, aby všechny kostely zůstaly zavřené, zvláště o Velikonocích. Je dobře, že některé z nich zůstaly alespoň po určitou dobu otevřené. Zavřené dveře všech kostelů působí skličujícím dojmem, zvláště tedy v tomto čase, kdy ze smrti přichází Vzkříšení. K posvátnosti prostoru jsou vnímaví nejen věřící, ale i mnozí další, kteří hledají ztišení a modlí se způsobem, který je jim vlastní.
I naše oči by měly zůstat otevřené k veškerému volání současnosti. Měly by vnímat obavy a úzkost těch, kdo se obávají o svoje zdraví a možná i život z důvodu svého věku a zdravotního stavu. Neodbýt je laciným povzbuzením, ale učit se rozumět, z čeho tato úzkost vychází. Člověk potřebuje nejdříve slyšet, já ti rozumím, přičemž musí věřit, že je skutečně pochopen. Modleme se, aby naše oči uměly vidět dál, dovnitř, abychom chápali, z čeho vychází tento strach, a abychom na něj uměli adekvátně odpovědět. Nebojte se je skvělá zpráva, ale dotyčný musí uvěřit důvodu, pro který se nemá bát.
V naší odvaze musíme být věrohodní. Na jednom snímku z druhé světové války je zachycen voják nesoucí na zádech osla. Nedělá to z lásky k oslovi anebo z nějakých jiných prazvláštních důvodů, ale z velmi racionálního rozhodnutí. Přechází právě se svojí jednotkou minové pole a volně pobíhající osel by způsobil smrt mnoha vojáků. Poučení je jasné. Ti, kdo nejsou schopni uvědomit si riziko, nemohou dělat, co by je napadlo.
Naše oči nesmí přehlížet obavy těch, kteří nemohou nyní provozovat svoje podnikání nebo jen za velmi omezených podmínek, i těch zaměstnanců, kteří kvůli aktuálním omezením přicházejí o práci.
Z našich očí nesmí zmizet pozornost vůči seniorům. Upřímně míněná snaha chránit je vede k jejich oddělení od ostatních. Připadají si vyloučeni, možná i stigmatizováni. Někteří se obtížně vyrovnávají s pocitem, že na prvním místě je ochrana jejich života, a říkají si, k čemu život v akváriu. Chceme prožít čas, který zbývá, a nejen vegetovat v izolaci.
Naše oči musí všechny tyto zprávu předat našemu srdci a našemu rozumu a objevovat v nich inspiraci, jak pomoci všem, kteří se ocitli v nesnázích. Právě tyto Velikonoce v jiné podobě nás inspirují k prožívání Kristova utrpení, smrti a vzkříšení mnoha novými způsoby. Sdělujme tuto zkušenost i všem kolem nás způsobem, kterému oni budou rozumět.
Otevřené kostely bez bohoslužeb nabízejí prostor k zastavení v modlitbě a též v hledání Kristovy tváře v našich bližních, ve všech trpících, zmítaných obavami o budoucnost, v těch, kdo ztratili práci, kdo si nejsou jisti, zda splatí své závazky. Milost předpokládá přirozenost. Současná situace je vybídnutím k zamyšlení nad zdravím naší přirozenosti. Nevychází z žádného nepřátelství vůči církvi. Virus pochází z řádu stvoření, z přírodního dění, ke kterému v menší či větší míře přispěla nerozvážná lidská aktivita. Důsledky jeho působení jsou výzvou k novému náhledu na náš duchovní život, na to, jak jsme schopni ve svém životě vnímat spojení přirozeného a nadpřirozeného a pečovat o obojí. K tomu patří i pečlivé promýšlení všech současných omezení, nakolik jsou pro nás svazující a nakolik nás, byť se to může zdát paradoxní, vlastně osvobozují, minimálně nás vyvádějí ze schémat, nad kterými bychom jinak nebyli odhodláni přemýšlet.
