Seznamka
Debra Hirsch – Svatý sex: O spiritualitě a sexualitě naostro
Autor: Biblion
Myslím si, že té knize řekne většina čtenářů své – ano. Zbylá menšina nebude svůj souhlas říkat nahlas. Malý počet čtenářů, ať už z jakýchkoliv denominací, nebo lidé permanentně naštvaní na celý svět a církev nebudou souhlasit téměř s ničím, co kniha Debry Hirsch Svatý sex: O spiritualitě a sexualitě naostro ve výborném překladu Jana Škroba říká o sexuálním chování a životě nás, křesťanů.
Nesejde příliš na tom, že název originálu Redeeming Sex: Naked Conversations About Sexuality And Spirituality poukazuje na smysl, který leží autorce tohoto pozoruhodného díla na srdci, lépe než název zvolený pro české vydání. Podstatné je, že se jedná o upřímný a svěží pohled na lidskou sexualitu, která se vůbec nevyřizuje zvířecky tak, jak si tabuizátoři tohoto tématu představují. Sexualita a sex jsou v autorčině pohledu nejen nástrojem plození potomstva, nýbrž součástí právě toho autentického lidství, které na sebe – kvůli lásce k člověku – vzal sám Boží syn Ježíš. Sex tu nenajdete pouze ve spojení se spiritualitou, psychologií, sexuologií, manželstvím či jinými partnerskými vztahy. Lidská tělesnost, svým způsobem po vzoru uvažování teologa a biblisty N. T. Wrighta, hraje v Kristově vykupitelském příběhu a našich konkrétních životech daleko důležitější roli, než si leckteří vyznavači negativní teologie těla a totální askeze myslí. I v něm jde opravdu o spásu. Ani omylem tu nehledejte nějaké maniakální uhranutí sexem, nebo dokonce sex jako náboženství. Sex v nesčetných podobách a polohách sice představuje základnu pro autorčino kontextuální a vážné tázání, není ale principem (jejího) života jako takového. Je jeho součástí, jež by měla být udržována ve zdravé, lépe snad řečeno, v udržitelné harmonii. Všichni jsme na dlouhé cestě. Ano, sex mají (vy rodičové) vaše dospívající děti. Sex mají (vy dospívající děti) vaši rodičové i prarodičové. Jestli si ovšem někdo myslí, že ho při masturbaci nebo mazlení se snoubenkou Bůh zašlápne jako komára, ať si přečte předmluvu raději dvakrát a pokračuje doslovem.
Jako katolický křesťan a teolog-etik jsem si vědom, že valná většina úvah a vyprávění australsko-americké farářky, terapeutky a spisovatelky Debry Hirsch je na míle vzdálena klasické katolické morální nauce o podstatě lidské sexuality, sexuální orientace a identity. Jsem ale také pamětliv velkých teologů a teoložek, jejichž pastýřský přístup k člověku, jenž všude na světě řeší patrně nejvíc své vztahové a sexuální problémy, vyjádřil nejlépe současný papež František na adresu lidí homosexuální a transsexuální orientace: „Kdo jsem, abych je soudil?“ Jak mi před očima ubíhaly kapitoly, uvědomil jsem si, že to, co autorka sděluje o své sexualitě a sexualitě svých přátel a později i členů sboru, jehož se stala farářkou, je mi známé spíš z literatury, filmu a vyprávění. Volné soužití lidí různého věku a pohlaví, homosexuální a bisexuální chování, stejně jako jasné uvědomění vrozené homosexuality, jsem v žádné etapě svého života, ani v dospívání, neprožil. Neznamená to, že mě tohle uvědomění ještě nečeká. Australsko-americká zkušenost těch, kteří na vrcholu svých sexuálních sil prožili obrácení a hledali v některé z církví (spíš konzervativních) odpovědi na své otázky, není úplně kompatibilní s prostředím zemí za železnou oponou. Spíš se zdá, jako bychom to, co prožívala autorčina generace, prožívali s mnohaletým zpožděním, ovšem s jednou výjimkou. Společenské a církevní puritánství, nakolik mohu soudit ze své zkušenosti, u nás, a tedy v církvi, v níž žiji, i přes augustinovské pojetí sexuality, tak silně nezakořenilo. Skutečná tabuizace sexuality pro mě začala paradoxně až dávno po sametové revoluci v různých typech návratů před koncil a dřevní spiritualitě pásů cudnosti. Dnes, na pozadí knihy Svatý sex, si připomínám, že právě v posledním desetiletí se ze sexuality, stejně jako z řady dalších témat, bohužel nestala výzva pro morální teologii, ale spíš ideologie, která nepřipouští žádnou opravdovou diskusi ani teologickou polemiku.
Autorka Svatého sexu se nevydala ani tak po stopách extrémů, a tedy těch, kdo mají sex za své hobby, a těch, kdo ho ve jménu celibátu všelijak sublimují nebo odmítají. I o těch však hovoří. Jde ve šlépějích mnoha osobních zkušeností a osudů lidí, kteří po přijetí Krista upřímně hledají podněty, jak učinit svou sexualitu důstojnou součástí své vlastní cesty do věčnosti, jak ji učinit právoplatným dílem vykoupení (Redeem, Redemption), jehož se člověku dostalo Kristovou smrtí na kříži. Nenajdete tu sebemenší vulgarizaci sexuálního aktu, natož zoologický rozměr sexuálního života na úrovni páření, o němž studenti bohosloví četli v brožurkách ještě na konci 20. století. Každá věta by mohla mít poznámku pod čarou, v níž by se psalo: sexualita a sex vždycky souvisí s láskou člověka k člověku, v křesťanském ohledu pak – souvisí s tím, v jakého Boha jsme uvěřili a jak rozumíme Bohočlověku Ježíši, jehož jsme se rozhodli následovat. Takové či onaké prožívání sexuálního života a vztahu tu není lakmusovým papírkem „dobré“ či „špatné“ spirituality, neřkuli víry (Máří z Magdaly). Autorka umí ocenit jak ty, kteří se rozhodli pro celibát a v jeho síle (i tíze) slouží druhým. Oceňuje samozřejmě i ty, kteří se po všech svých zápasech rozhodli poznat pramen své sexuality, a tím i pramen své víry, ano, zdroj sebe sama, a žít s druhým člověkem v posvěceném a trvalém vztahu. V tom má její otevřené a nefalšované tázání terapeutickou a pastorační hodnotu, a to jen stěží vyčíslitelnou. Se stejnou odvahou umí mluvit o sexuálním zneužívání i o svých lesbických, resp. bisexuálních zkušenostech. Popisuje-li sexuální život svých vrstevníků a přátel, není lascivní a zlá, jak to známe z mnoha jiných případů. Leitmotivem její života před a zvláště po konverzi je porozumět druhému tak, jaký je. Nikoho nesoudí, nenálepkuje, neponižuje, netrestá. Sama toho zažila až dost, a tak je laskavá, naslouchající, mateřská, na druhou stranu však – skrze čtení Písma a reflexi Ježíšova života – náročná, neuhýbá, nedělá kompromisy tam, kde by se daly čekat. Pozoruhodně dobře z toho vycházejí (a to je i moje osobní zkušenost) starší, seniorští věřící, kteří k lidem s těmito problémy obvykle najdou cestu dřív než jejich přezbožní vrstevníci.
Debra Hirsch – Svatý sex: O spiritualitě a sexualitě naostro
Autor: Biblion
Jednotlivé oddíly a kapitoly znějí atraktivně a – sexy. Posuďte sami: I. Kam se poděli sexy křesťané? (a například kapitoly Ach Bože! či Byl Ježíš sexy?), II. Choulostivé záležitosti (a kapitoly Osm pilířů sexu či Belhání do nebe), III. Vykoupený sex (a kapitoly Jak moc bližní? nebo Návrat k lásce) a Vyvrcholení. Mýlili byste se, kdybyste si mysleli, že se autorka, sama ordinovaná farářka, dívá na některé současné církve skrz prsty a od rána do večera je kritizuje za jejich přístup vůči sexualitě, homosexualitě zvláště. Naopak. V knize se objevují pasáže, které jasně říkají, že církve ušly na této cestě pořádný kus cesty a postupně se začaly zbavovat tíživého okovu předsudků, strachu, sexuálních fóbií, nevyjasněných dvojích identit, z nichž pramení agresivita a násilí, soudů, posuzování a balastu dávno odžité, kulturně a sociálně podmíněné tradice. Platí to, domnívám se, jak pro církve protestantské, tak i pro církve starobylé – církev katolickou, ortodoxní, staré africké církve. Největšího pokroku bylo dosaženo tam, kde se konzervativci a folkloristé, štítící se sexuality a zvláště homosexuality, odvážili navázat kontakt s těmi, kteří jsou ipso facto svým křtem a životem křesťané jako oni. Připomíná to postoj papeže Františka, který opakovaně vyzývá, aby křesťané byli cítit po ovcích, tedy po těch, k nimž jsou posláni, a aby církev opustila ghetto svých úřadů a vyšla do světa svědčit o Bohu a uzdravovat bolavé. Asi víte, jak by se cítil jeden jediný homosexuální pár věřících, který by se přistěhoval do malého města a chtěl se stát živou součástí katolické farnosti nebo protestantského sboru. A kdyby to nebyl pár jeden, ale tři? Oproti tomu byl a je Hirschové přístup odlišný – přijmout, obejmout, vyslechnout, společně se modlit, pracovat, hledat řešení, pochopit. Nechat druhého odejít anebo zemřít, je přece tak snadné. Jaké je to ale vysvědčení před vlastním svědomím, společností a Bohem?
Centrální bod v celém tématu sexuality je, pro někoho možná kupodivu, modlitba. Nejde ale pouze o modlitbu za ně, za ty druhé, za ty „nemocné“, „hříšné“, „Bohem zatracené“, nýbrž také, a možná hlavně, o modlitbu za sebe sama, abych porozuměl tomu, čemu nerozumím a co mi zůstává skryto. Kvalita, použijeme-li to technické slovo, naší lásky k člověku, je přímoúměrná ke kvalitě a hodnotě naší lásky k Bohu. Jsem s autorkou téhož mínění, že věcí, jimž ve světě nerozumíme a máme je za okrajové, či naprosto marginální, je daleko víc, než si umíme a jako laici (v odborném slova smyslu) dokážeme představit. Určitá míra „ne-normálnosti“, vybočující z normativního „takhle to bylo, je a musí být“, je důkazem pestrosti Božího stvoření, k němuž nemá nejblíže stroj, dělající stále stejné výrobky, nýbrž umělec, sahající si do kapes Boží milosti a tvořící stále nové. Do úmoru omílaná 4 % sexuální jinakosti se jeví jako nesmysl. Hendikepovaní jsme v tomto ohledu patrně všichni, a navíc, u konce se vším svým trápením budeme až tehdy, až ten konec opravdu přijde. Problém „těch tam“, ukazuje na řadě míst své knihy autorka, je vlastně na prvním a posledním místě můj problém. Nebylo by třeba těch stovek příkladů, stačilo by jich deset, abychom viděli, jak si nejen jednotlivé církve, ale i jednotlivé farnosti, sbory, školy, spirituality a nakonec i jednotlivci privatizují „správné“ pochopení Boží zvěsti do nejmenších detailů. Je tohle ale ještě Ježíšovo křesťanství a církev jeho učednic a učedníků čerpající z duchovní energie Letnic?
Debra Hirsch nepotřebovala sestupovat do hloubi dvakrát, lépe třikrát podtržených teologických argumentů. Její teologie je, boublíkovsky řečeno, Ježíš a jeho láska. Autorka je samozřejmě dokonale obeznámena s aktuálním teologickým a církevním diskurzem na toto téma, avšak z této bubliny vystupuje a nenechává katedrovou, do sebe zapouzdřenou jako-vědu hodnotit život, který zcela nebo skoro úplně pluje mimo ni. Hodnota této knihy spočívá v její autenticitě. Stává se tak jakýmsi záchytným manuálem pro ty, kteří jsou otřeseni svou vlastní rozjitřenou sexualitou, i pro ty, kteří se bojí vlastní genitálie i jen pojmenovat. Místo hrubosti a veterinárního slovníku, kterým se sexuální etika občas vztahuje k nám všem, tu najdete otevřenou mateřskou a otcovskou náruč, do níž se můžete schoulit a které můžete důvěřovat, že vás nedá. Debra Hirsch s vámi projde na pozadí svého dobrodružného života vším, na co se odvážíte zeptat. A nebudete zklamáni. I když sama prožila dospívání, v němž byl nevázaný sex nedílnou součástí subkultury, v níž žila, myšlenkový a duchovní pokrok, kterého po svém obrácení dosáhla, má v sobě cosi z velkých biblických příběhů. Sex se v životě nás, křesťanů, nevyčerpává na své biologické úrovni. Neslouží a ani sloužit nesmí manipulaci, ovládání a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nejsi víc, protože máš od pasu dolů něco jiného než ostatní. Ten, kdo si myslí, že „sex = bušit do druhého jako hluchej do vrat“, bude zklamaný. Pornografický aspekt znetvořené sexuality je autorkou podroben stejné kritice jako extrémní sexuální abstinence/askeze, která (když už se lidé nemohou dobrovolně kastrovat) je dovedena ab absurdum ontologické povýšenosti nad druhými a považována za nejkřesťanštější způsob prožívání darované tělesnosti.
Mám za to, že kniha nepotěší křesťanské extrémisty těch či oněch denominací, kteří se při vzplanutí erótu spěchají omývat ledovou vodou. Ze zkušenosti mohu říct, že si ji určitě s chutí přečte mnoho mých přátel a že do ní nahlédnou také katoličtí kněží, řeholníci a biskupové. Nečekám, že by knize ex post posílali své imprimatur. Myslím si však, že by dali kdovíco, kdyby ve své dávné bohoslovecké formaci mohli číst něco tak inteligentního, atraktivního a moudrého, jako je Svatý sex Debry Hirsch. Tohle není pseudovědecký bulvár o genderu, který koluje mezi lidi jako kniha o záchraně lidstva. Tohle je kniha, kterou byste měli dát číst svým rodičům a předně těm, kteří jsou schopní vyhodit z domova své vlastní dítě jenom proto, že je jiné než sousedi.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
