Pouštní otcové k době postní

Jen málo osob toho může o postu, modlitbě a odříkání říci více nežli pouštní otcové, pro které se stal život nepřetržitým a velmi intenzivním půstem v nejvlastnějším slova smyslu, neboť se snažili žít tak, aby se stali svobodnými od všeho, co je vzdaluje od Boha. Proto může být inspirativní se krátce podívat na některé výroky, které se nám zachovaly v Apofthegmatech, tedy příbězích z jejich života.

Apofthegmata nevznikla proto, aby okázale ukazovala na moudrost, svatost či dokonalost jejich aktérů, nebo proto, aby některým zde vystupujícím postavám zajistila dobrý obraz ve veřejném mínění. Důvodem jejich vzniku bylo povzbuzení a předání moudrosti dalším lidem, kteří to myslí s duchovním životem vážně. Ač ne všechny rady jsou zřejmě v dnešní době vhodné a přijatelné, mohou být pro nás vítanou inspirací a námětem k přemýšlení o tom, do jaké míry je naše křesťanství opravdu autentickou záležitostí a do jaké představuje více intelektuální pózu či filosofický postoj, který se do radikality našeho života nijak zvláště nepromítá. V článku se tedy podíváme alespoň stručně na pět zajímavých výroků, které mohou být pro dobu postní zajímavé či poučné.

Abba Poimen řekl: „Je nemožné, abys začal žít v souladu s Bohem, dokud miluješ rozkoše a peníze.“ Myslím, že tento požadavek, jakkoli vypadá triviálně a lapidárně, má v sobě ukrytou hlubokou moudrost. Co to znamená žít v souladu s Bohem? Zřejmě snaha být mu stále podobnější, obnovovat v sobě obraz Boží a tak rozvíjet svoje lidství. Je to ale možné, pokud milujeme rozkoše a peníze? Pokud je stavíme na první místo před všechno ostatní? Pak se totiž stáváme podobni jim a nikoli Bohu. Doba postní je tak jedním velkým připomenutím toho, jak máme postavený žebříček hodnot ve svém životě.

Abba Hyperechios řekl: „Musíme se vyzbrojit, než začnou pokušení. Tak budeme moci, až přijdou, ukázat svou zdatnost.“ Hlubokou pravdou duchovního života je, že pokušení přicházejí a nelze jim zabránit. Když čteme o barvitém zápase svatého Antonína poustevníka s ďáblem, může nám to připadat velmi přehnané, až pohádkové. Ale pouštní otcové pro tyto své činy měli jednoduchou motivaci, neb věděli, že počátkem duchovní porážky je relativismus. Pokud začneme ustupovat z hodnot, které vyznáváme, pomalu ale jistě se blížíme do ďáblovy náruče, ať si ji představujeme jakkoli.

Být vyzbrojen a připraven na boj s pokušením je něco zcela mimořádně důležitého – vědomí vlastní slabosti i pěstování síly pro boj se zlem by mělo patřit k činnostem, které by měl každý věřící velmi pečlivě pěstovat. Ostatně k tomu se dnes vracejí psychologové, kteří radí mít naučené vzorce chování pro určité situace, neboť tím zvládneme mnohem snáze řadu problémů, jejichž příchod je pravděpodobný.

Abba Poimen řekl: „Nikým nepohrdej, nikoho neposuzuj a nepomlouvej, a Bůh ti dá odpočinek. A tvůj život v kelle bude klidný.“ Tuto radu dal stařec mnichovi, který za ním přišel s prosbou o radu, neboť se ve své kelle (tj. pouštním příbytku) choval nedbale. Je třeba říci, že to není výzva k ignoranci druhého, ale k pokoře a uvědomění si vlastních slabostí a nedokonalostí. Ostatně je nějaký důvod, proč bychom měli zbytečně nosit starosti a hříchy druhých na svých bedrech? Pokud se tomu vyhneme, najdeme nejen klid, ale také také prostor pro vlastní růst.

Když umíral abba Bissarión, říkal: „Trápení je v tom, že na jazyku máme odproštěnost od vášní, ale v srdci špatnost.“ Tento výrok velmi úzce navazuje na ten předchozí. Bůh vidí do srdce každého člověka a zná jeho srdce. Není třeba hrát před Bohem divadlo o své dokonalosti a svatosti, ale přiznání si chyb a otevření se pramenu milosrdenství je tou opravdovou posilou, kterou může člověk od Boha získat. Tak dostane dost milostí a posil k tomu, aby svůj život prožil opravdu dobře a v blízkosti Boha. Ostatně není to Bůh, který by potřeboval modlitbu, ale člověk.

Abba Mojžíš řekl jednomu bratrovi: „Poslušnost za poslušnost. Jestliže někdo poslouchá Boha, Bůh vyslyší jeho.“ Tento výrok snad ani nevyžaduje komentář. Poslušnost Bohu je základem křesťanského života. Tato poslušnost nemá být ale jen poslušností ze strachu, ale především poslušností lásky. Slovy evangelisty Jana, podobnost k Bohu je dána tím, jak dokážeme vydechovat Božího Ducha. To ale nelze jinak než participací na životě Trojice. Ostatně právě tak by Evagrin z Pontu definoval teologii – jako kontemplaci Trojce. Každý je tedy povolán k tomu, aby se stal teologem.

Snad je z uvedených citátů zřejmé, že pouštní otcové mají i dnešnímu člověku co říci a jejich studium může být velmi povzbudivé a inspirativní i pro dnešního člověka. I když jeho kulturní zázemí je zcela odlišné.

Výroky jsou převzaty z překladu J. Pavlíka - Apofthegmata I. a Apofthegmata II.