Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Oleg Laptev
„A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?“ zeptal se major Haluška vojína Kefalína ve filmové adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Ani soudruh major, ani vojín Kefalín netrpěli, tak jako švejkovský plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, vysvětlovací mánií. Pojmy, slova, řeč ztratily už tehdy svůj vnitřní smysl. Ze slov se staly zvuky. Z řeči ptydepe. Z pojmů prázdné skořápky, v nichž kdysi něco bylo, ale jen málokdo dnes ví, co. Zdá se mi, že v přituhujícím zápase o podobu církve a společnosti ve střední Evropě půjde ve velké míře o rekognici a aktualizaci pojmů a narativů, jimiž církev, teologové a laici po dvě tisíciletí zvěstují Kristův příběh o naději.
Když jsem si na základě rozhovorů s mými přáteli a známými o tom, co je to tzv. konzervatismus a tradicionalismus, a co liberalismus a modernismus (při vší vyprázdněnosti těch pojmů a při všem zjednodušení a emočním zabarvení), vytvořil jakýsi diagram společných a cizích prvků, uvědomil jsem si, že naprostá většina věroučných tezí a myšlenek je oběma stranám společná. Potvrdilo se mi moje přesvědčení, že vymezení „správného a pravdivého“ konzervatismu vůči „fluidnímu a tekutému“ liberalismu (a naopak), nepramení v rozdílech teologických a filosofických, nýbrž kulturních a psychologických. Jde tu o principy? Neřekl bych. Spíš o životní styl a projekci slabostí do silných slov a řečí. Podívejme se, co na obranu „své pravdy“ říkají příslušníci obou, někdy se prostupujících skupin, a kde se mezi nimi nalézá střed, a tedy prověřené směrovky k Pravdě, která nás přesahuje. Pokusil jsem se ve výpovědích zachovat dramatiku a styl, s nimiž obě strany své přesvědčení obhajují. Je v tom trochu humoru a trochu nadsázky, které snad nikoho neurazí. Poznáte se v tom? Dva monology by v moderní koiné mohly vypadat nějak takto:
Jirka, the Warrior
Hele, svět je po prvním pádu člověka prostě špatný místo pro život. Slzavý údolí, do kterýho se bez svý vůle narodíš, a sotva se trochu rozkoukáš, stojíš na konci svý cesty. Svý cesty, protože ty druhý jdou svou cestou, a v tlačenici, která příde, to bez tvrdých loktů a hustý argumentace nepude. Rozuměj mi dobře, jasně že v dějinách bylo pár lidí, kteří pochopili, vo co de, ale nebylo nás moc... Vidíš to na jiných náboženstvích, který Bůh připouští jenom proto, aby nás protříbil a aby se ukázalo, kdo je kdo a kdo na co má. To, co bylo před rokem nula, nemusíš nutně všechno škrtat, ale moc o tom nedumej. Tahle historická mezihra byla sice v dějinách spásy nutná, ale nikde to moc nevytrubuj, nebo se toho chytnou lidi a bude vymalováno. Když totiž čteš Bibli, vidíš, že je to vlastně dokonalá kniha bojový přípravy, survajvl, kapišto?, a tak dokonale napsanej návod pro život, že se všim ostatním můžeš klidně zatopit.. Takovej MMA příběh, slušně nadupanej oktagon a pár vítězů a hodně poraženejch. Vás poraženejch. Bůh zkrátka nechal do Bible zapsat všechno, co potřebujeme. Jasně, že to kdysi lidi napsali v hebrejštině (to jsou ty divný znaky, ke kterým pak další lidi nasázeli mraky teček, čárek a středníků), v aramejštině (aka hebrejštině) a řečtině (přečti si vinětu na řeckých olivách a uvidíš). Jenže pak další chytrý lidi napadlo to všechno přeložit do latiny, no a tak to máme v latině a tak to máme dobrý. Latině každej rozumí a já si latinsky objednávam i hamburgr. Znal jsem sice jednu profesorku klasický filologie, která říkala, že sama něčemu nerozumí, ale to je divný, když já rozumim ales. Hele, pochop už jednou provždycky, že překládat to všecko do stovek řečí nedává smysl. Když to tu je, naučím se prostě latinsky na top úrovni a víc neřešim. Jiný kafe jsou výpovědi velkejch ekumenickejch koncilů. Nevěřil bys, člověče, jak je to těžký číst v řečtině. Mraky těch pojmů ani nenajdeš ve slovníku, a když se podíváš do Persea, tak ho raději zavřeš, protože ono to vážně neni lehký. Lidí, co o tom u nás něco ví, jsou dva, ale jeden z nich se už s nikym nebaví. Ale o to nejde, hlavní je, že to tu je a že to kluci od nás z katedry valí do plnejch. A Jirka dokonce přeložil jeden středověkej komentář o tom, že Země je placatá, a ještě na to dostal grant. Drsný, co? To víš, kdo je elita, tomu prostě všecko vychází.
Hele, takhle: nemoci, války, bída, utrpení, sociální nerovnost, smrt, to všecko je důsledkem hříchu. To nevíš? Jako byli různí lidi, jako nějakej Boublík, Rahner, Schmaus, Balthasar, Geffré, který psali, že utrpení a smrt jsou sice podle magisteria důsledkem prvního hříchu, ale že to tajemství smrti je nějak složitější nebo komplexnější nebo co, ale řeknu ti to narovinu: neni. Hřešíš, končíš. Jsi dobrej, valíš. A ještě něco, ono to milování hříšníka a nenávidění hříchu je sice pěkný, ale zkusils to někdy? Prostě když někdo fejkuje, no tak ho vosolim, protože co jako? Já se snažim vod rána do večera, nejim nespim a todle, a on se v tom plácá a oba bysme měli bejt na věčnosti jako na pohodu na stejný cimře? No to snad ne! Tohle tu přece nechceme. Já fakt nevim, na co se ptáš. Člověk, teda chlap, je pán tvorstva a prostě jede. Všecko je tu pro něho, může si s tim dělat, co chce. Přece se nebudu vohlížet na nějaký životní prostředí, na zvířata, stromy nebo nějaký neandrtálce tamdle, který ještě lezou po stromech. Myslíš, že jsem tak blbej? A nebo, ale to už mě fakt s..e, si brát servítky s těma týpkama, co přišli obsadit Evropu a rozbít nám rodiny. Prostě atomovka rulez. Jestli se chceš bavit takhle, tak to si dáme asi pauzičku, protože já prostě předpokládám určitou úroveň diskuze. Hele, nejhorší byli vždycky pohani, ateisti a liberálové. Ty řekneš Franco, Salazar, Latinská Amerika, a myslíš si, že si z toho asi sednu na zadek. Jako vo co ti de? Vo to jít proti nám? Nebo seš komunista nebo genderista nebo co vlastně seš? Když de do tuhýho, musíme všichni táhnout za jeden provaz, chápeš? Prosim tě, neonacismus, nacionalismu, komunismus, to jsou všecko jenom nálepky. Když dou s náma v boji za naší věc, sou dobrý. Víš co to je vůbec ten feminismus? Víš co se nám chystaj zakázat a nařizovat? Začalo to u jídla, jako že rum neni rum, a víš, kde to skončí? Chlapi se vdávaj, ženský se žení, statisíce nových pohlaví, jako kdo se v tom má vyznat? Jenže u nás je to dobrý. Honza od nás z farnosti tohle všechno umí vošéfovat. Je to prostě hlava, kam se hrabe Halík! Když Honza před lety řek, že za hranicema čeká pět set miliónů imigrantů, tak jsme mu věřili. Naštěstí se vrátili tam, kam patří, ale kosy jsme brousili fest, to ti lhát jako nebudu. Ale nemysli si, sou mezi námi i vzdělaný lidi, a vostře vzdělaný. Ten jejich prorockej hlas bych ti přál slyšet. To je lahoda! Genderisti skřípou zubama a najednou se vokazuje, vo co tu jako de.
A hele ještě něco. Ten současnej papež, to je tragédie. To snad ani není papež. A von si dá méno František! Majngot. Jen počkej na jeho nástupce. Ten to srovná do latě! To budou nástupy! To bude disciplína! To bude vojna! A kdo se nepodřídí, jo, chlapečku, s nim se halt rozloučíme. A prosim tě vo jedno, nech ten svuj Druhej vatikán spát. Akorát ti s nim pomotali hlavu ty český exulanti, který zbaběle utekli před komunistama, žili si jako prasata v žitě a roupama nevěděli co by. Já jsem prostě rád, že se to vrací všechno do starejch dobrejch kolejí. Všude samej sex, lidi si rajzujou po světě jak chcou, nikdo nesedí doma na zadku a nestráží tudle naší zem. Ta vaše demokracie, to je jako dost smutný kino. Vždyť se na to podívej. Když to má jeden vládce pevně v rukou, je to oukej, a kdo nechce, ať si de! My sme tady doma. A mně bude někdo řikat, že jsem agresivní? Mně, jo?! Se rozhlídni kolem sebe. Švédsko, Belgie, Francie, Německo! Všechno velký špatný, lidi zblblý z propagandy, každej den hoří kostely, a ty který zrovna nehoří, jsou prázdný, protože kdo by tam chodil, když tam neslyší naší pravdu? No řekni, kdo? Připočti si k tomu všecko ostatní. A já ti řikam, že tohle je prostě válka. A v tý válce vyhrajeme my. Musíme, chápeš? A tys bejval docela dobrej kluk taky přeci! Co se to s tebou kurnik stalo? Tradice a rodina je základ, a trochu utáhnout udidla, aby si tu každej nedělal, co chce, je nutný. Co je ti do toho, že jsem třikrát rozvedenej! Podívej se do Ruska. Nedávno ještě bolševici a teď, země v poho, silná, sebevědomá, která si chrání svoje i naše tradice. Ta paní, co tvrdila, že éú je na nic a že její zakladatelé byli marxisti, jako co na tom není pravda? Můj táta sloužil na čáře jako voják z povolání a říká, že se nikdy neměl líp a že aspoň bylo jasný, kdo je kdo. Dneska se ukazuje, že za komančů bylo dobře. Lidi chodili do kostela, práce byla, jistoty, od šedesátejch vlastně pohodová svoboda. A když jsi halt neposlouchal, tak jsi halt dostal přes prsty, že jo? Tohle je přece všude na světě, nebo ne? Myslíš, že si ve Státech můžou lidi jen tak jezdit přes hranice, jako by to byl holubnik? Tebe jsme k nám zvali mockrát, to nemůžeš popřít. Tak proč si ještě nepřišel? Že nám nemáš co říct? Jak nemáš? Vždyť si doktor! Nemoh bys udělat přednášku o znovuzavedení trestu smrti nebo o válce? A neznáš někoho, kdo umí mastit genderisty a ty feministky? Cože? Jako že křesťanskej konzervatismus má svůj úžasnej teologickej základ a ty že si vlastně konzervativec? Hele, made my day. Ty si přece liberál až na půdu. Anebo nejsi? A hele, ajť to rychle votisknou, než to smažou, jasný?!
Jirka, the Shepherd
Svět umí bejt pěkný místo pro život, když v něm člověk nejni sám a když si lidi navzájem pomáhaj. Kamarád cyklista říká tim jejich žargonem, že by chtěl natočit aspoň 110 let, a já mu docela závidím. Když tě nemine v životě láska, Boží milosrdenství a máš trochu štěstí, může to bejt pěknej čas, ve kterým jednou vejdeš do věčnosti. Odjakživa mě fascinovaly různý náboženství. Je krásný, jak se někdy stejně, někdy odlišně dívají na ty samý věci. Kolik já sem si vypsal citátů z různých knih, který by klidně mohl říct i Ježíš. Bible je úžasná knížka, i když není snadná na čtení. No a když se podíváš kolem sebe... Jeden ofiko komentář říká tohle, druhej zas tohle, a do toho mraky šílenců, který maj patent na rozum. Já nejsem schopnej číst Bibli v hebrejštině, aramejštině nebo řečtině, a i když jsem měl na gymplu osm let latinu, tak to není vono. Někdy čtu žalmy ve franštině, někdy Janovo evangelium ve slovenštině, mám rád různý překlady a mám rád různý výklady, který nám církev nabízí. Já prostě nechápu Bibli jako návod na život. Pro mě je to příběh, kterej se pořád znova děje, a taky by bylo divný, kdyby k tomu už Bůh, Otec a Syn a Duch už nemohli nic dodat a co říct. Kolik já sem ti potkal za život lidí, co se řídili Biblí, a nebylo možný s nima vydržet půl hodiny. Znám pár fajn teologů a teoložek a farářek a farářů, a sou to bezva lidi. Necejtíš se mezi nima jako na trní nebo ve škole. Každej máme svý plusy a mínusy a neděláme na sebe žádný ramena. Oni nemaj moc na růžích ustláno. U nás se velkorysost a tolerance moc nenosí. Někdo byl z toho tlaku tak špatnej, že šel do civilu. Jinej to flikuje, jak se dá. Je to škoda, budou zase prázdný kostely.
Hele, nevím si s tím rady. Nemoci, války, utrpení, netolerance, nerovnost, chudoba... Čet jsem docela dost příběhů, knížek, studií. Rád poslouchám papeže Františka, moc rád se bavím s kamarádama z venku, ale moudrej z toho nejsem. Taky dost proti Bohu rebeluju a ptám se ho, k čemu to všechno je, ale pak vidím sebe, že toho pro Něj a kvůli Němu moc nedělám a že se moc nepřetrhnu. Doufám, že mi to jednou vysvětlí, k čemu byly dobrý ty hekatomby mrtvejch a proč nejlepší lidi umíraj brzo, zatímco my potvory (vzpomínáš na Rodáky, ne?) tu zůstáváme. Úplně se už nesnažim všechno pochopit. Modlim se, občas sem zoufalej, miluju jít na mši a cítit ten klid a útěchu. Mám ti strašně rád výstav nejsvětější svátosti. To tam jenom si a díváš se a mlčíš. A je to krásný. V tu chvíli vím, že moje víra má smysl, i když dost často ryju držkou v zemi. Abych se utrhoval na druhýho, že je takovej nebo makovej, hele, ne. Štvou mě hajzlíci, co si berou do huby Pána Boha a za rohem se chovaj k druhejm jako bestie. Taky vobčas ujedu, a to jsou potom depky jak brno. Štvou mě grázlové a štve mě, že skvělí lidi nemají v církvi na růžích ustláno. Ale nechci žít v negaci. Chodím tam, kde je mi to milý, a snažim se trochu něco dělat. Vždyť víš, že všechny ty návody na život a návraty před r. 1918 prostě nesnášim. Líbí se mi, že se církev vyjadřuje k sociálním otázkám a dost pomáhá. Že má na zřeteli ekologický věci a že se pořád ještě zastává potřebnejch. Kolikrát vidím nějakýho biskupa v televizi, že se tváří jako bodnutej vosou, ale pak se s ním setkáš a vidíš, že je to docela rozumnej chlap, kterej to nemá jednoduchý, a že i kdyby chtěl stokrát víc, přece jen nemůže vyskakovat jako čertík v krabičce. Proto se nestal biskupem, když na to kejv. Stal se a má smiřovat, ne rozdělovat.
Ty se mě chceš asi zeptat na Kuffu, na gender, na Evropskou unii a Instanbulskou smlouvu, co? Teda kdyby to nemuselo bejt, byl bych radši. Ale... Hele, ty frky lidí tohohle zrna jsou strašný. Moji prarodiče prošli koncentráky a pak je krouhal bolševik, ale i oni se dívaj do budoucnosti s nadějí. Kam jinam by se měli dívat? Do minulosti? To kdyby slyšel Láďa Hejdánek. Pro mě je to katastrofa. V tom nejni žádná teologie, žádný mystérium, žádná útěcha srdce. V tom nejni nic, co by tě mohlo někam posunout. Nenávist zkřížená s hloupostí. Žádný velký teologický témata jako láska, milosrdenství, předurčení, smrt. Nic. Lidi pořád nakvašený jako kyselý zelí. Samá konfrontace a kdo co řek a kdo řek zase něco jinýho a co nám unie zakázala a jak to jednou blbě dopadne. Já už se s některýma kamarádama ani nemůžu bavit. Dřív normální pohodový lidi, dneska agitátoři. A přitom, ty jejich návraty k tradici. To je jako bysme my žili někde na Marsu a odmítali čerpat z pokladů církve. To věčný já a ty a my a oni, Petr a Pavel, levice a pravice, uprchlíci, cikáni, homosexuálové a gender, seznamy nepřátel, tuny hoaxů, Rusko a Čína jako vzory, přeposílaný zprávy o tom, že táta a máma budou od zejtřka rodič 1 a rodič 2, prostě beznaděj. Já mám nálepku liberála, kterej prej pro svobodu zapře i nos mezi vočima. Člověče, strašně ubylo těch, kdo jsou vůbec schopný vést normální lidskej rozhovor. A pak ti někdo tvrdí, že Covid je lež a že poctivej zakalenej křesťan se nákazy bát nemusí. Já ti řikal, že se mě na to nemáš ptát.
Já vím, že ty to máš podobně, ale řekni mi, jak to, že to šlo všecko za tak krátkou dobu do kelu? Co se to stalo? Mně taky chybí strašně moc věcí a taky sem přišel o iluze, ale nevyhlašuju proto náboženskou nebo kulturní válku a nevyhledávam latinskou liturgii, kterou u nás umí v původním ritu sloužit dva lidi. Nemám nic proti baroku a gotice, doprčic, vždyť sem sám architekt, a s lidma chodíme krajinou a opravujeme kapličky a boží muka, ale i tady se dívam dál. Člověče, ty víš, že jsem vyrost na Guardinim a Editě Stein – ta mně vlastně ukázala, co je to křesťanskej intelektuál 20. století, do ohmatání jsem listoval Zvěřinou a Vránou a Studijema Karla Skalickýho, a když řekneš Vláďa Boublík, zachvěje se mi srdce. Ty víš, že mám rád spíš civilní projevy křesťanství a ruku bych za to dal, jak říkal Ludva Homolka, aby lidi byli aspoň někdy trochu normální, aspoň trochu normální. Tobě nemusím říkat, o koho jde, jak si, když už byl biskupem, vyrážel natajnačku do města, aby viděl živý lidi a dal si někde na ulici párek v rohlíku. Hele, jestli sis mě vybral jako představitele křesťansky orientovanýho liberalismu, tak nevím, ale řek bych, že ten Jirka Bojovník nade mnou asi zapláče. Prosím tě, vyřiď mu, že mu přeju, ať najde duchovní rovnováhu, ale že to, co si myslí, že je konzervatismus, podle mýho není nic víc než další ideologie, která nemá společnosti a církvi co nabídnout. Tak nevim, co na to řeknou lidi. Ale napíšeš tam, že církev je můj domov a že žádnej jinej nemám a jinej ani nehledám, viď?
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
