Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com
Pandemie Covid-19 znovu oživila debatu o nepodmíněném základním příjmu (NZP). Koncept NZP navrhuje, aby každý dostával bez jakýchkoli podmínek určitou částku jako základ pro živobytí. Ta myšlenka není nijak nová. V nějaké formě o ní uvažovali tak různí myslitelé jako sv. Tomáš More ve své Utopii, Montesqieu, Robespierre nebo Thomas Spencer. V moderní době třeba Bertrand Russell a Erich Fromm, ale také F. A. Hayek a Milton Friedman.
Konkrétní návrhy nebo praktické experimenty, které dosud proběhly, se v různých parametrech liší. Například při vládním experimentu ve Finsku dostávaly od roku 2017 dva tisíce dlouhodobě nezaměstnaných ve věku 25 až 58 let po dobu dvou let částka 560 euro měsíčně. V Namibii projekt financovaný německými církevními organizacemi poskytoval po dobu jednoho roku 1 000 obyvatelům vesnice Otjivero měsíčně 100 namibijských dolarů (7-8 euro). Ve Švýcarsku proběhlo v roce 2016 neúspěšné referendum o zavedení NZP ve výši 2500 franků. Brazílie má uzákoněno postupné zavádění NZP, který má postupně nahradit stávající sociální podpory. V nejdéle fungujícím systému základního příjmu na Aljašce dostávají obyvatelé od osmdesátých let podíl na zisku z těžby ropy na tomto území ve výši několika tisíc dolarů ročně. Výsledky většiny takových experimentů jsou povzbuzující: kvalita života se zlepšuje a i ekonomicky to dává smysl. Ve sledovaných případech se nenaplnily časté obavy, že by zajištěný základní příjem vedl ke snížení ochoty pracovat nebo k neblahým sociálním jevům.
Financování se navrhuje obvykle z daní. To může být zvýšení sazby DPH, zdanění CO2,, progresivní zdanění bohatých, daň z finančních transakcí nebo zamezení odlivu peněz do daňových rájů. Předpokládá se, že dojde k úsporám při zjednodušení sociálních systémů, anebo mají zdroje jít z občanských dividend, jak navrhuje hnutí DiEM 25. V současné době zavádějí některé země dočasně různé formy distribuce peněz občanům postiženým ekonomickými dopady pandemie a někdy tomu i říkají základní příjem (Itálie, Španělsko), i když jsou to zpravidla dávky podmíněné sociální potřebností.
Také paleta důvodů pro zavedení NZP je pestrá. Pravicoví ekonomové v něm vidí zjednodušení provozu sociálního státu, protože předpokládají, že by zanikly jiné sociální dávky. V době krize, jakou právě prožíváme, se zvažuje pozitivní dopad na udržení kupní síly obyvatel. Někdy se mluví o rozvoji podnikání – základní zabezpečení by zvýšilo ochotu riskovat. Vedle zkracování pracovní doby vidí někteří NZP jako možnou reakci na úbytek pracovních míst v důsledku automatizace produkce. Velká část podporovatelů NZP zdůrazňuje jeho emancipační potenciál. Předpokládá se, že by NZP zlepšil vyjednávací pozici pracovníků v málo placených a neatraktivních profesích. Částečně by NZP řešil oblast neplacené práce, která zatěžuje zejména ženy, jež dosud převážně mají na starost výchovu, péči a domácnost. NZP zvýší svobodu volby životní orientace a umožní těm, kdo o to budou stát, větší občanskou angažovanost. Zároveň se předpokládá, že řada lidí by tuto jistotu využila ke změně životního stylu a rozvoji nekonzumních aktivit, což by mělo vést ke snížení zátěže životního prostředí.
Papež František se už od začátku svého pontifikátu jednoznačně staví na stranu lidí, jejichž důstojnost je ohrožena chudobou, vyloučením, ponížením nebo nedostatkem možnosti zlepšit svou životní situaci. Stejně vehementně se vyjadřuje proti devastaci přírody. Nedávno se mezi opatřeními, která navrhuje pro nápravu, ocitl také základní příjem.
V únoru 2020 na setkání s několika ministry financí a dalšími osobnostmi z finančního a ekonomického světa, při kterém bylo hlavním tématem překonávání ekonomické nerovnosti ve světě, prohlásil: „Sociální ochrana, základní příjem, zdravotní péče pro všechny a všeobecné vzdělání“ jsou „ekonomická práva“, která tvoří základ lidské solidarity.
V dopise s velikonočním poselstvím pro světová sociální hnutí v dubnu letošního roku, na vrcholu první vlny pandemie COVID-19, jež dopadá zvlášť tíživě na ty nejbezbrannější, kteří nemají přístup ke zdravotní péči ani nemají možnost se od ostatních izolovat, se základní příjem objevil znovu. „Pouliční prodavači, malí farmáři, stavební dělníci, textilní pracovníci, ti, kdo pečují, vy, kdo jste v neformální práci, jste ne volné noze nebo v místní ekonomice, nemáte stálý příjem abyste zvládli tyto těžké časy.“ ... „Možná je čas zvážit základní nepodmíněnou mzdu, která by uznala a důstojně ocenila důležité úkoly, které vykonáváte. Díky tomu bychom mohli dosáhnout ideálu jako lidé i křesťané. Není dělníka bez práv.“ Zaznamenala to i česká media, která v poslední době o NZP informují často.
Brzy se z katolických kruhů ozvaly hlasy, že to papež tak nemyslel. František opravdu nepoužil termín bezpodmínečný základní příjem, ale v originále „el salario universal”, tedy univerzální mzda. Ve španělsky mluvících zemích se tak ovšem běžně NZP označuje. Kardinál Michael Czerny, S.J., který pracuje v jednom z vatikánských grémií, ale přišel s vysvětlením, že to tak není, že papež měl na mysli mzdu, a ne nepodmíněný příjem.
Kritika NZP z prostředí katolické církve poukazuje na to, že katolická sociální nauka klade důraz na důstojnost a význam práce a také na důležitost rodiny. Z tohoto pohledu se NZP jeví jako neústrojný prvek, který posiluje individualismus a snižuje motivaci k práci.
Taková kritika je poněkud akademická vzhledem k tomu, že stamiliony lidí odcházejí z chudých zemí za bídně placenou otrockou prací do bohatých států, aby mohli svým živořícím rodinám posílat trochu ušetřených peněz na přežití. Velkou část tvoří ženy, které pečují o cizí děti nebo seniory místo toho, aby tutéž práci mohly konat ve své rodině. I za rozpady rodin jsou často ekonomické příčiny.
Ať už to papež myslel jakkoli, je zřejmé, že NZP mimo jiné zpochybňuje jistou zažitou formu individualismu, jak ji přestavuje poskytování almužen. V církevní i v sekulární formě dobročinnosti musí potřebný v roli prosebníka prokázat svou potřebnost a ochotu pomoc si zasloužit a dárce - nebo poskytovatel dávek - má moc potřebnost zkoumat a případně pomoc odmítnout. Taková situace je ve své podstatě nerovná. Převládající společenskou nerovnost zrcadlí i dál reprodukuje.
Proti tomu NZP, který zajistí každému možnost důstojného přežití bez ohledu na životní okolnosti, v kterých se ocitl, je konkretizací práva na život a na lidskou důstojnost. Z teologického hlediska je to výraz víry v Boží bezpodmínečnou milost, se kterou tvoří a chrání život a s níž se ujímá všech lidí. Teologické poznání, které formovalo i myšlení papeže Františka, teologie osvobození, se v sociálních konfliktech jednoznačně postavilo na stranu chudých – ne proto, že by to byli lepší lidé, ale protože jsou omezováni ve své lidské důstojnosti. Papežova analýza současného systému neoliberálního kapitalismu je zdrcující „Tak jako přikázání ´nezabiješ´ klade jasnou mez, aby se zachovala hodnota lidského života, v současnosti musíme říci ´ne´ ekonomii exkluze a nerovnosti. Taková ekonomika zabíjí.“ (Evangelií gaudium, 53). Papež si je dobře vědom, jaký konfliktní potenciál se tu hromadí a kdekoli může, pléduje v souladu s křesťanskou vírou za pokojná řešení. Zároveň chápe, že každý krok ke spravedlivějšímu rozdělení bohatství stvořeného světa osvobozuje nejen ty, kdo trpí vykořisťováním, ale i ty, kdo jsou pokřiveni ve svém lidství tím, že se podílejí na nespravedlnosti a útlaku. Vyzývá k obrácení i jednotlivce – ať už jsou to mafiáni nebo zkorumpovaní politici, ale ví i o strukturálním hříchu, o zlu, které je vtěleno do institucí a kultury. Proti tomu se nepodmíněný základní příjem nabízí jako dobově přiměřená strukturální podoba milosrdenství.
PS
V době mezi 25. 9. 2020 a 24. 9. 2021 probíhá Evropská občanská iniciativa, která sbírá podpisy pod výzvu Evropské komisi pro zavedení NZP. Více se lze dozvědět a petici lze podepsat na: http://www.nepodminenyzakladniprijem.cz/160
Autor pracoval jako ředitel Ekumenické akademie v Praze.Vystudoval husitskou teologickou fakulta UK a postgraduální studium na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
