Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
Zdá se mi, že volby v zastupitelské demokracii jsou největším svátkem pro ty, kteří mnoho let před rokem 1989 volit nemohli, a také pro nás, katolické křesťany, kteří v posvátném prostředí, jež obýváme, volit nemůžeme, resp. nemáme koho a z čeho volit.
Minuly doby, kdy si ještě tu a tam nějaká diecéze volila biskupa ze svého středu a kdy vatikánské úřady tuto volbu vzaly na vědomí a potvrdily ji. V zapomnění upadla praxe prvotní církve, v níž vcelku široký okruh lidí volil ze svého středu ke službě člověka, jenž patrně projevoval schopnosti a vůli se této službě oddat. „Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou.“ (Sk 6:3) Zespodu, ze středu křesťanského společenství může sice vzejít celá řada podnětů, nikdy však nejde principiálně o volbu jako takovou. Zatímco ve volbách získává zvolený člověk pověření svých voličů, v těch několika málo případech, kdy jsme si mohli jako katolíci někoho zvolit, byl ještě potřeba dohled a schválení, jestli naše volba souzní s tím, co si o dané věci myslí někdo, kdo s ní fakticky nemusí mít nic společného. Jak při Plenárním sněmu katolické církve, tak i nyní, v počáteční fázi synodálních jednání, není volba, a tedy vůle, v jádru těch pojmů volbou a vůlí, i když u synodální cesty církve se zdá, že se něco mění a zraje. Pokud tuto vůli a volbu opět nikdy neoslyší, hrozí, že i ti, kteří ještě zůstali, rezignují a začnou žít své malé soukromé křesťanství.
Je evidentní, že by si kněží, zasvěcené osoby a pochopitelně i majoritní část církve – laici, rádi volili ke službě sobě samým svého biskupa. Ten je určen nejen pro své diecézní společenství, ale také jako jeho reprezentant ve vztahu k sekulárnímu prostředí. Vzpomínám si přitom na bohužel zapomenutého teologa a katolického kněze Norberta Greinachera (1931–2022), který o potřebě strukturálních proměn církve psal před šedesáti lety. Svými texty, které vycházely přímo z koncilních dokumentů a ducha koncilního shromáždění, vzbudil obrovskou naději po změnách, z nichž se nakonec až na pár výjimek neuskutečnilo skoro nic.
Bývá smutné sledovat, jak to které společenství touží třeba po knězi nebo jáhnu, který má vztah k danému regionu, místu, kostelu, který z tohoto prostředí vyrostl a který by se do něj rád vrátil. A nevrátí. Jiný, který by zase rád uplatnil své schopnosti a lidský naturel ve službě, k níž se cítí povolán, je odeslán do místa, kde je nešťastný a kde neučiní ani tisícinu toho, co by udělal v prostředí, které čeká na jeho dary. Kdo někam chce, ten se tam nedostane. Kdo tam nechce být, zůstává. Vůle lidí a přání zbožných duší, aby mohli v tak základní věci ovlivňovat prostředí, které je jejich duchovním domovem, má pramalou sílu. Kritéria výběrů a delegací jsou proměnlivá a nejasná. A snazší to nebývá ani tam, kde nějaké ryze formální hlasování probíhá. Připomeňme si různé katolické školy, instituty a společnosti, kde i volby před sametovou revolucí působily leckdy hodnověrněji a kde jen málokdy rozhodovala skutečně celolidská, nikoliv jen odborná kvalita kandidátů. Koalice přesvědčujících leckdy umlčí (současným jazykem řečeno: zmenežuje) koalici přesvědčovaných. Volba a vše, co s její hodnotou a důstojností souvisí, je spíš iluzorní věc.
Všímám si, v Čechách i v zahraničí, s jakým gustem a odpovědností se římští katolíci účastní demokratických voleb a jak jim osud jejich země není lhostejný. I když se s papežem Františkem věci pomalu dávají do pohybu, mám za to, že každé, i ty sebemenší volby demokratického společenství, jsou pro katolické křesťany nácvikem na volby, které jednou v nějaké podobě čekají i církev. Volba tu totiž není pouze vyjádřením touhy po změně, ale symbolizuje opravdu bytostnou potřebu, aby měl hlas ve společenství Božích dětí vždycky stejnou váhu. Každý byl sice povolán Bohem k jinému úkolu s rozdílnou mírou odpovědnosti, ale rovni jsme si tehdy, když do našeho společenství přichází Bůh. Kde je rovnost, má být i bratrství. A skuteční bratři se vždy o vše dělí rovným dílem.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
