Je před volbami. Víme, že absolutní pravdu nemá nikdo z lidí. To ale neznamená, že by nás politické strany měly klamat a obelhávat. Pokusme se na problém restitucí podívat věcně. Jedná se o politický problém – střet mezi zastánci slabého a silného státu. Pokud jde o korupci, ta může zavládnout nejen při nakládání s restituovaným majetkem, ale též jako „neúplatný“ státní úředník při správě církevního fondu.

Ministerstvo kultury připravilo návrh zákona částečného majetkového vyrovnání. Stát bude postupně omezovat výplatu duchovních až na nulu v roce 2030. Církve by měly dostat zhruba čtvrtinu majetku, ze tří čtvrtin budou tedy možné majetkové nároky církví definitivně neuspokojeny. Navracený majetek ve výši 134 mld. Kč byl specifikován parlamentní komisí (se zastoupením ČSSD).

Zejména finanční náhrada 59 mld. Kč za pozemky a budovy, které nebudou vydány, je nejčastěji trnem v oku oponentům návrhu zákona. Nárokovaný majetek patřil z 98 % katolické církvi, návrh zákona rozděluje navracený majetek mezi katolickou a ostatní církve v poměru 80:20. Ústavní soud potvrdil právní nárok církve na vydání zabaveného majetku. Referendum na toto téma by tedy bylo bezpředmětné, vždyť Okresní soud v Bruntále již v únoru 2012 rozhodl o vydání majetku ve prospěch farnosti Heřmanovice.

Rozhlédněme se mimo českou kotlinu – církve se financují převážně z příspěvků věřících, nikoliv z majetku

Popišme si model německého financování církve:
Většinový příjem německých diecézí pochází z církevní daně. Každý katolicky pokřtěný, který pobírá mzdu a nevystoupil z církve, přispívá na církev osmi procenty svého daňového výměru. Daň státu platí katolík stejnou jako nevěřící, navíc ale přispívá přepočteno zhruba 2 % své mzdy na církev. Systém je sociálně spravedlivý – nižší příjem, nižší daň a tedy i příspěvek na církev nižší. Maximální hranice příspěvku na církev pro nejvyšší příjmové kategorie je stanovena na 3,2 %. Statisticky přispívá každý třetí katolík (děti, studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo v domácnosti nepřispívají). Významným partnerem, se kterým je užití takto získaných financí projednáváno, jsou laici – ekonomické farní rady a diecézní hospodářské rady. Rakouský model je obdobný.

V Itálii je to jinak – fungují tam daňové asignace. Katolíci v Itálii tedy neplatí něco navíc oproti nevěřícím. Pouze určí směrování části svých daní pro církev – činí tak asi 50 % Italů. Asignace se provádí na daňovou část – 0,8 % z daně. Španělský model je obdobný. Před dvaceti lety doporučoval J. Lux zavést daňové asignace také u nás. Ve Francii patří katedrály státu, farní kostely a kaple obcím. Na církev přispívají věřící – většinou v postní době darují doporučené 1 % příjmu.

Jak je to u nás? Můžeme přispívat do nedělní sbírky nebo formou daňově odpočitatelného daru. V pražské arcidiecézi součet sbírek a darů vychází tak, jako kdyby u nás fungoval německý model, ovšem nikoliv s příspěvkem 2 %, ale 0,1 %. Statisticky to znamená, že výdělečná osoba přispívá na církev u nás dvacetkrát méně než v Německu. Z toho je zřejmé, proč v Německu může církev provozovat charitní i školskou činnost na vysoké úrovni.

Bylo by vhodné si nalít čistého vína. Pokud podpásovými plakáty ČSSD útočí na vládní návrh, měla by představit konkretizované řešení. Tedy např. sdělit, jakou procentní sazbu daňových asignací navrhuje, jak budou řešeny spory církev versus úředník církevního fondu a zda výhradně stát bude stavebně udržovat všechny kostely a kaple, které nám ještě po komunistickém vyvlastnění církevního majetku zbyly. Nebo zda všechny kostely, které jsou v havarijním stavu, budou do dvou let na státní náklady demolovány.

K dobrému hospodaření s restituovaným majetkem by významně prospělo aktivní zapojení laiků, tedy ustanovení ekonomických farních rad a a vznik diecézních hospodářských rad. Slovenské restituce i případ Trmice by měly být dostatečným poučením.