Není snadné ho najít v hlavním městě Ukrajiny. Je skryt v klikatých uličkách na městské periférii. Poznávacím znamením je soška Madony u vchodu do zahrady. Tento Karmel byl založen v srpnu roku 1991, když ještě Ukrajina nedosáhla své nezávislosti. Tři karmelitky se usadily, dost dobrodružně, vedle malé kaple, tehdy jediného katolického kostela v Kyjevě. Přijeli tam 14. února na svátek sv. Cyrila a Metoděje, apoštolů Slovanů. Toto datum je výrazem odvahy těchto tří karmelitek. V červnu k nim přibyly další dvě. "Dívali se na nás jako na nějaké podivné bytosti, ale jednali s námi vlídně. Nikdy neodmítli nějakou naši žádost, jenomže nikdo se neodvážil něco rozhodnout", dovávají omluvně. A tyto svízele pokračovaly až do postavení nového Karmelu v roce 1996 na okraji města. Karmel je zasvěcen Božímu Milosrdenství a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Kanonicky byl zřízen 17. února 2000 vytyčením "papežské klausury". V současné době tam žije 16 karmelitek, 8 pochází z Ukrajiny, 6 z Polska, jedna z Běloruska a jedna z Ruska. Viděl jsem pěknou skupinu novicek a postulantek. Nespočítal jsem si je.

V roce 1989 umírala v krakovském Karmelu sestra Jana od Kříže, jež uprchla do Polska po bolševické revoluci. Před smrtí, téměř jako "duchovní odkaz", řekla spolusestrám, že nadešel čas, aby se založil Karmel na Ukrajině. Jen vyjádřila slovy, co bylo touhou mnoha tamních karmelitek.

Nyní žije celá komunita přípravou na apoštolskou návštěvu svatého Otce, hlavně modlitbou. Ale i jinak. Biskupové u nich objednali 600 škol pro koncelebrovanou mši svatou v Kyjevě, kromě toho musí napéct velký počet hostií. "Tato návštěva Svatého Otce postaví mosty spojení a svornosti mezi lidmi. My se modlíme, aby se duše otevřely pravdě, že je jedna jediná svatá církev", dodává převorka sedící uprostřed usmívajících se ostatních sester.

"Známe Karola Wojtylu, když byl ještě chlapcem", říká s neuvěřitelnou svěžestí sestra Maria Rafaela od sv. Josefa, která žije na Karmelu už od roku 1953. Přistoupí k mříži a šeptem mi svěřuje: "Vzpomínám si jak mons. Wojtyla chodíval jako biskup do našeho Karmelu v Krakově." A další a další vzpomínají na jeho návštěvy na Karmelu, kam se chodíval modlit.

Nakonec se dostane ke slovu sestra Tereza Miriam od Milosrdné Lásky Nejsvětější Trojice, jako novicka začíná velmi nesměle, ale nakonec se rozhovoří: "Byla jsem pokřtěna teprve v roce 1995. Dva roky na to jsem se zúčastnila setkání Svatého Otce s mladými v Gorzówie. Najednou jsem pocítila, že mě Bůh volá. Neměla jsem však sílu rozhodnout se. Až během mše svaté jsem pocítila, že mám k tomu dost síly. Říkala jsem si, že na to sama nestačím. Avšak když mi Pán pomůže - opakovala jsem si několikrát - pak by to nebylo nemožné. Blízkost Svatého Otce byla pro mne velkou pomocí. A pak to úchvatné ticho během eucharistické oběti. Ano, dostala jsem sílu z eucharistie a z osobního svědectví Kristova náměstka. V té chvíli jsem si uvědomovala, že tam, uprostřed toho obrovského zástupu, bylo jediné srdce a jedno velké společenství. Ráda bych řekla mladým, aby neměli strach zcela důvěřovat Bohu, protože Bohu lze bezvýhradně důvěřovat." Sestra Tereza Miriam sklonila hlavu a ponořila se do líbezného úsměvu.

Četná povolání ke kontemplativnímu životu jsou pro některé sestry velkým překvapením, vždyť pochází ze země, jež tvrdě platí mravní, kulturní i duchovní devastaci komunistického pronásledování. "Musíme za ně děkovat Duchu svatému," vysvětlují prostě karmelitky. Hlásí se a přichází hodně děvčat. Některá se pak na to necítí a odcházejí do světa. Ale většina zůstává. Už založily na Ukrajině další Karmel - v Harčivu.

"Denně se modlíme za své krajany, věřící i nevěřící. Modlitba je motorem obrácení, naděje, duchovního obrození našeho národa. Modlitba je náš dar i pomoc Svatému Otci a církvi," dávají karmelitky svému návštěvníkovi na cestu.

Budoucnost Ukrajiny prochází i tudy, prochází Karmelem, skrytým v křivolakých uličkách kyjevské periférie.