Dva dny před G 8 v Janově Rai (italská televize) přinesla interwiev s presidentem G. W. Bushem, jemuž redaktor Borelli připomněl, jak Jan Pavel II. kritizuje kapitalismus, že odsuzuje trest smrti; jak se mu tedy bude hovořit, až se s ním setká. Americký president to diplomaticky zahrál do autu, jako"odlišná hlediska", a skončil : "Dnešní papež je největší morální autorita nejen pro katolíky ale pro všechny lidi dobré vůle."

I na hlavy států a vlád nejvíce industralizovaných zemí v Janově se  papež obrátil prostřednictvím italského ministerského předsedy Berlusconiho s krátkou výzvou, "aby při jejich intenzivní práci nebyla vyloučena z jejich starostí žádná osoba, žádný národ a aby usilovali o podporu kultury solidarity…" Když Svatý otec žádal po bohatých národech smazání zahraničních dluhů chudých zemí, kovaní ekonomové se mu vysmívali, dnes je to požadvek statisíců lidí.

Římský biskup totiž píše o globalizaci novou kapitolu sociálního učení církve. Je to celá řada jeho prohlášení, které začínají jeho sociální encyklikou Centesimus Annus z roku 1991. Od té doby, kdy si svět začal uvědomovat historické selhání komunismu, Petrův nástupce nepřestává varovat před riziky nekritického přijímání čirého liberizmu. 27. dubna minulého roku zdůraznil nebezpečí, že proces globalizace (přirozený důsledek liberizmu) se přemění na "nový typ kolonializmu".

Asi před třemi měsící formuluje před Papežskou akademií sociální věd názor učitelského úřadu církve na globalizaci. Dal by se shrnout asi těmito slovy: "A priori globalizace není ani dobrá, ani špatná. Žáný systém není cílem sám pro sebe a je nutné znovu zdůraznit, že globalizace musí být ke služba lidské osoby,to je musí sloužit solidaritě a společnému dobru."

Vždyť už ve svém poselství k světovému dni míru 1. ledna 1998 mluvil o globalizaci solidarity, vedle globalizace finančních trhů: "Musí se stanovit zvláštní pomoci, díky nimž země, které nejsou s to svými silami úspěšně vstoupit na globální trh, budou moci překonat svou současnou nevýhodnou situaci". A to vše - zdůrazňuje se v poselství, se nesmí provést jako nějaká "almužna, nýbrž jako úkon spravedlnosti". "V autentické rodině národů" - Svatý otec užívá výrazu ze svého projevu 5.10. 1995 před Valným shromážděním OSN - "musí být všichni podporováni, aby mohli plně rozvinout své schopnosti".

Jan Pavel II. se neutápí jen v nebezpečných aspektech globalizace. Během audience 9.5.1998  pro členy  Fundace "Centesimus Annus - pro Pontefice" upozorňuje na její možné výhody:" Nikomu neunikne prospěch, jaký dobře regulovaná a vyvážená ekonomie v celosvětovém rozsahu může mít pro blahobyt a rozvoj kutlury, demokracie, solidarity a míru" Je však třeba "pracovat pro kulturu pravidel, která nehledí jen na obchodní aspekty, ale bere na sebe obranu lidských práv v celém světě".

Jak je nutné stanovit přesná pravidla vyplývá mnohem jasněji z  jeho projevu 27. 4. 2001, kde hovoří o"etickém rozlišování" jevu, jehož prvním měřítkem je "nezadatelná hodnota lidské osoby" a druhým " hodnota lidských kultur, které nesmí zmenšovat žádná vnější moc, nemá na to žádné právo, a tím méně je ničit". Globalizace, tvrdí Svatý Otec , "nesmí zbavovat chudé toho, co mají nejcennější, včetně jejich náboženských věr a praxí, protože ryzí náboženská přesvědčení jsou nejjasnějším projevem lidské svobody.

Nejsou-li tyto etické zásady respektovány, pak dochází zneužívání. Stačí jen pomyslet, čeho jsou schopni badatelé v biochemické oblasti, kde "užití objevů často zastihuje zákonodárce nepřipravené" a samo vědecké bádání je ovládáno zájmy "soukromých skupin, které je financují", zatímco "etické hodnoty nemohou být diktovány technologickými novinkami, genetickým inženýrstvím nebo efektivností, nýbrž mají svůj základ v pravé přirozenosti lidské osoby".

Jeho hlas se pozvedá znovu a znovu, chce být se všemi lidmi dobré vůle, aby společně zajistili, že vítězem v tomto procesu globalizace bude vítězem celé lidstvo a ne jen elita blahobytu, která kontroluje vědu, technologii, komunikaci, zdroje na celé zeměkouli na úkor velké většiny jejích obyvatel", kteří jsou dětmi jediného nebeského Otce a proto také všichni bratři.

Autor je ředitelem české redakce Vatikánského rozhlasu