V malém městě si lékařka při pohotovostní službě listuje v knize, kde jsou popsány příznaky smrti. Náhle zazvoní telefon. Záchranka jí volá, že je výjezd. U nich doma se prý něco stalo. Syn našel manžela bezvládně ležet v garáži.

Tento příběh se stal před 3 a půl roky, kdy jsem dne 10.10.1998 našel svého taťku ležet v garáži mrtvého. Taťka by se dnes (10.dubna) dožil 55 let. Moje mamka, která pracuje jako lékařka, opět slouží službu.

Ptám se neustále sebe, jak jí tehdy bylo, když s houkající sanitou jela skrze celou naší vesnici a na jejím konci našla svého manžela mrtvého. A po neúspěšné resuscitaci musela rozhodnout o jejím ukončení.

Život je velká studnice plná náhod a nikdy nevíme co nám tato studnice vyplaví na svůj povrh. Těžko ptát se zpětně slovíčkem: kdyby?

Tehdy mi přišla smrt nespravedlivá, ale s přibývajícím časem názor měním. Smrt je možná ta nejkrásnější věc, která nás může v životě potkat. Pro nás samotné je právě smrt okamžikem, kdy se setkáváme tváří tvář s Bohem a už neplatí to neupřímné, já se chci změnit.

Tento a minulý týden jsem byl na praxi v Městské Charitě v Českých Budějovicích. A během ní jsem se doslal k ošetřování bezmocných lidí. A zde se člověk doopravdy přestává smát pořekadlu mých kamarádů ze střední školy, že chtějí umřít mladí. Bezmocnost, samota a i určitá prázdnota. To jsou tři sudičky doprovázející staré lidi na poslední cestě.

A tak se vůbec nedivím, že právě starý člověk nechce umřít sám, ale chce, aby ho za ruku při smrti někdo držel. Tím, kdo ho bude držet, může být v jednom případě Bůh (Ježíš), u někoho Panna Marie, u jiného svatý nebo anděl.

Při nedělním kázání mluvil P.Jenda Balík o smrti. Jedna stará paní se ho na smrtelné posteli ptala: „Odpustil mi Bůh mé hříchy?“ On odpověděl, že ano a ona brzo na to zemřela. A já jsem si opět uvědomil sílu víry a odpuštění pro člověka. Jak jsou silná Ježíšova slova, když říká, že máme odpouštět nikoliv jenom 7krát.

Když můj taťka zemřel, necítil jsme prázdnotu, ale naplnění. Deset let byl konvertitou a vždy se snažil hledat Boha. Boha, který tu není pro konzervativce, ani pro liberály, ale pro všechny lidi. Když mu umřel bratr (dvojče) a následně brzo na to maminka, vydržel hodiny klečet na klekátku a prosit Boha o odpuštění.

Snad proto se smrti nebojím. Snad proto mám rád i poslední rozloučení s každým člověkem. Zde se přece především vzpomíná na to hezké a o tom by měl by být snad i náš život. Zbytečně si lidi nerozdělovat na černé a bílé a především hledat jeho dobré vlastnosti. Pak totiž nepotřebujeme řešit otázku, zda nám Bůh odpustil, protože to již víme. Pokud totiž umíme odpustit my, proč by nám neopustil Bůh?

Přeji Vám krásný den plný krásných myšlenek!