Seznamka
Když se člověk ocitne na delší dobu v úplně cizím prostředí, určitě velmi brzo pocítí pocit samoty. Ne jinak tomu bylo i v mém případě. A právě v této samotě jsem měl možnost o mnoha věcech přemýšlet.
Když už jsem měl pocit, že je ta samota nepřekonatelná, vstupovali do mého života různá setkání s kněžími, které jsem postupně začal potkávat a poznávat. Ti mi mnohdy dokázali svým humorem, dobrým slovem, výletem či dárkem zpestřovat prostředí, ve kterém jsem se ocitl a rozmělňovat tento pocit. A mnozí z nich se mi stali doopravdy dobrými kamarády ne-li přáteli.
A já se začal ptát, proč mnohdy ve farnostech zůstávají takové „velké propasti“ mezi kněžími a věřícími? Ptal jsem se i po tom, kdo je to vlastně kněz?
A čím více jsem se s kněžími potkával a mluvil jsem s nimi, tak jsem zjišťoval, že kněží jsou přeci jenom normální lidé s různými pocity, starostmi či problémy.
Já bych téměř brečel, když jsem několik týdnů z domova a cítím samotu, ale oni mnohdy tento pocit zažívají celý život. A ptá se jich na to někdo?
Začal jsem chápat to, že i kněz občas přijde do farnosti a vzhledem ke své povaze, ale i například díky tomu, že jeho předchůdce měl výbornou schopnost komunikovat s lidmi, si prostě s věřícími nesedne. Mnohým věřícím leží i v žaludku jaké má kněz auto, jak má vybavenou faru či jak chodí oblékaný. Ale jak vypadají naše domovy?
A snad díky tomu jsem si našel další otázku: Stačí ho odbýt jen občasnou modlitbou či darováním daru u příležitosti rodinné události? Neměli bychom i k němu občas zajít a zeptat se ho, jak se on vlastně ve skutečnosti má a co potřebuje? Třeba snad proto, že má zkušenost byla, že málokterý kněz, když něco potřebujete, tak Vás odmítne.
V dnešní chvíli si už nemyslím, že by všichni kněží byli odtrženi od reality. Mnozí prožili život v celé šíři jeho barev. A kněz doopravdy dokáže být skvělým přítelem.
A pokud tomu tak ve Vašem okolí není a ani nebylo. Tak vězte, že staré přísloví říká, že výjimka potvrzuje pravidlo.
