Seznamka
Když se na počátku zasedání obou komor ve Španělském sále Hradu přihlásil o slovo prezident Havel, padla na mne hrůza, že se neuvaruje hodnocení své práce a svých eventuálních nástupců. Prezident ale příjemně překvapil – byl stručný, jasný, mluvil o podstatném a aktuálním úkolu vzhledem k účasti na válce. V podtextu každý slyšel, že jeho apel na rozum, odpovědnost a svědomí se týká ve skutečnosti právě volby nového prezidenta. Na svého nástupce Havel ani nepřímo neukázal, a tak je to dobře. Žel Bohu ne všichni další řečníci pokušení odolali.
První z vylosovaných kandidátů byl Petr Pithart. Jen jeho projev byl projevem nikoliv politickým, ale státnickým. Byl inteligentní, chytrý, ale ne akademický, může mu rozumět každý obyčejný člověk. Havlovy prezidentské chyby nehodnotil, ale pozitivně vysvětlil, jaký by byl on sám v určitých případech. Navíc se mu podařil skutečně husarský kousek: prohlásil, že nemění vstřícný postoj v dialogu s Němci, nic jim ale nehodlá vracet a navíc pasáž o kolektivní vině zavedl na druhý velký problém – na komunistické pohrobky. I jim by měřil stejně, jako sudeťákům – vina může být toliko osobní, ne kolektivní. Hlavní vytýkanou slabost – nerozhodnost – proměnil Pithart v rozvážnost. Můžeme mu napsat jedničku s hvězdičkou. Ostatně na poštovních známkách by se opravdu vyjímal nejlépe.
Druhým vylosovaným byl kandidát komunistů, bývalý prokurátor Kříženecký. Neslaně nemastný projev s hlavním námětem – rostoucí strach občanů – nemohl přesvědčit ani jeho skalní stoupence. Strašidlo ze starých dob. Ne duch, po duchu ani památky. Nepozval bych si jej ani jako smutečního řečníka na vlastní pohřeb. Jasná čtyřka a to s vysokým milosrdenstvím.
Jako oba předchozí řečníci, i třetí kandidát, tentokrát za socany, je právník. Jako oba předchozí, i on se namočil v komunistické straně. Projev byl úřednický. Měl smůlu, že podobné myšlenky o právu vyjádřil Pithart dokonaleji a jako první. Tak dvě, až dvě mínus.
Posledním kandidátem hovořícím za ODS byl její dlouholetý poodložený předseda Václav Klaus. Projev nebyl státnický, ale ryze politický. Přes zaklínání se pohledem z odstupu, objektivitou a rozumností, neodolal, aby si dvakrát velice zřetelně nekopl do odcházejícího Havla. Z vlastnoručně upletené klece arogance se nedokáže vymanit. Dal bych mu dvojku.
V hulvátství jej ale jasně o několik koňských délek předstihl další z přihlášených řečníků za KSČM – Ransdorf. Ačkoli neustále tvrdil, že všichni kandidáti mají chyby i řadu předností, decentně se nezmínil o adeptovi vlastní strany, bývalém prokurátoru Kříženeckém a postupně plivnul na všechny tři zbývající kandidáty. Asi byl nějaký divný tlak, bývá inteligentnější i ve svých demagogiích. Tentokrát vyloženě vařil z vody. Za obsah i úpravu by zasloužil pětku a stokrát po škole napsat: "nebudu mluvit, když nemám co říci".
Alternativní volbou byl pořad slovenské televize Markíza Sedem s r.o., v němž sedm známých osobností, např. M. Lasica, M.Labuda, S. Radič, hodnotí politické i společenské dění na Slovensku. To som nakonec pozeral a musím povedať, že toto bola ozajstná zábava. Tí Česi si na svojom televízore moc srandy neužijí. Možno keby na prezidenta mali viac, napríklad sedem kandidátov. Uvidíme příště.
