Mám prý napsat komentář. Nechce se mi. Skoro se bojím, že bych se mohl dopustit urážky majestátu. No, on už tenhle trestný čin byl před časem z našeho zákoníku vyňat, ale člověk nikdy neví. Nový vladař může iniciovat lecjaké novoty. A to je první kámen úrazu. Prezident má jen zdánlivě malé pravomoci: jmenuje velvyslance, soudce, vyznamenává, jmenuje guvernéra ČNB, velí armádě, uděluje milosti a kdoví co ještě. I za pomoci těchto "omezených" pravomocí může velice dobře regulovat budoucí vývoj ve státě. Kdo tvrdí opak, je pošetilec: copak guvernér banky či soudcové nejvyšších soudů nesměrují vývoj celé společnosti? Jak blahovolně bude nový vladař naslouchat hlasům z jiných stran, než je ta ptačí, z toho mám obavy.

Druhý kámen úrazu je v pozici vůči světu. Ano, jde spousta hlasů, že to mohlo být podstatně horší, pan profesor se alespoň umí dobře oblékat. Ale jeho výroky v předchozích letech poněkud znejistily naše zahraniční partnery. Zdravá sebejistota a prosazování národních zájmů je něco jiného než namyšlenost a sebestřednost. Takže už žádný dalajláma, sudeťáky taky kopneme, kam patří. Uvidíme.

Třetí kámen úrazu je rozlišovací schopnost člověka, který je technokrat. To není nic zlého. Pro určité věci prostě nemá smysl, nerozezná špinavé peníze, duchovní význam církví apod. Je to podobné, jako když někdo nemá hudební sluch. Není to hřích, ale nejmenujeme takového člověka ředitelem konzervatoře.

Rozumný člověk by neměl zakopnout o čtvrtý kámen úrazu: ti, co radí a obklopují. V revolučních dobách bylo možno prominout na Hradě zvláštní osobnosti. V úřednických dobách je třeba úředníků, nikoliv privatizátorů velkoobchodů, tenisových kamarádů a dravých univerzálních doktorů. V tomto jsem nikdy nebyl zvlášť přesvědčen, že by pan profesor měl ostré vidění a šťastnou ruku při výběru spolupracovníků.

Ale jsme křesťané, věřme, že dojatý pan profesor včera mluvil ze srdce upřímně. Že se bude snažit být nad věcmi i lidmi, že nebude znát žádné staré kamarády, že zmírní své druhdy radikální názory. Jedním z prvních kroků bude po slavnostním slibu jistě cesta do svatovítské katedrály na Te Deum. Už se těším. Koneckonců účastnil se ho kdysi i K. Gottwald. Jenom, nevím proč, se mi stále na mysl dere stará vzpomínka. Když kdysi za Gorbačova zasedal sjezd KSČ, který měl také rozhodnout o perestrojce, bylo vydáno úřední nařízení, že v rádiu v tyto dny nesmí hrát píseň "Starého psa novým kouskům nenaučíš".