Pod tímto titulkem kdysi byla naplňována rubrika ilegálního časopisu Uhlí, časopisu, do kterého přispívali přední činitelé katolických sdělovacích prostředků, kteří ve svých časopisech museli psát katolicky úhledně a bezbarvě.

Ve výše zmíněném zábavném periodiku mohli provést duševní hygienickou očistu a psát upřímně a vtipně o skutečných i smyšlených problémech v církvi. Dnes jako by se tento bohulibý časopis snažil nahradit Katolický týdeník, alespoň jeho dvanácté číslo s tématem "Křesťanská rodina" mi tak připadá.

Předlouhý vyčerpávající článek dr. M. Freiové přetéká až na třetí stranu. Jen tak mohlo uniknout bdělému oku církevního cenzora Míly Fialy O.Praem. její závěrečné tvrzení: "Nemohu říci, že bych byla příliš spokojená se situací v pražské arcidiecézi. Ale jsou diecéze, kde se biskupové naopak nebojí vystoupit na ochranu života, vystoupit za rodinu, postavit se proti negativním prvkům současné kultury." Oj, to bude radosti na bojácném pražském arcibiskupství!

Velkou legraci zažije pozorný čtenář na str.5 - Ze zahraničí. V rubrice "Vatikán" je báječná zpráva o katolících v Rusku. "Vatikán v ročence výrazně snížil údaje o počtu katolíků žijících na západní Sibiři. Ročenka pro rok 2002 uváděla jeden milion katolíků, letos jsou údaje poloviční." Čtenář by myslel, že půlmilionový úbytek sibiřských katolíků ročně mají na svědomí vlci. Ale pravda je, že na svědomí jej mají vatikánští statistikové, nebo spíše stratégové. Snížili stavy katolíků (tedy aspoň v ročence) jako vstřícné gesto vůči pravoslavným. Jeden ovšem pak dost dobře neví, jaké další nové "pravdy" se v takové ročence může dočíst.

Na téže stránce se referuje o zpřístupnění 50 let starých dokumentů z vatikánského archivu. Ohledně událostí 2. světové války je tam zajímavý dopis Edity Steinové z roká 1933, kde prorocky varuje před nacismem a žádá Vatikán o odpovídající reakci vůči hitlerovskému Německu. Tehdejší vatikánský sekretář, pozdější papež Pacelli odpovídá, že "se modlí k Bohu, aby v těchto těžkých dobách ochraňoval církev a všem jejím členům propůjčil milost statečnosti a velkorysého smýšlení". Jak dobře víme, pozdější papež své velkorysé smýšlení prokázal, třeba při záchraně italských Židů. Jen mi tak vrtá hlavou, jak se asi budoucí světice tvářila na tu šalamounskou odpověď.

Na domácím zpravodajství potěší článek o Charitě v Lipníku. Její boj za registraci je jistě správný. Církevní odpůrkyně dr. Řepová prý práci Charit nebrání, ale nevidí důvod, proč by výdělečnou činnost, jako třeba pedikůru a masáže, vykonávaly za jiných podmínek, než instituce necírkevních zřizovatelů. Tuze se v tom nevyznám, ale snad mi někdo kompetentní vysvětlí, jaký rozdíl je mezi nohama katolíků a nevěřících, nebo v čím se liší církevní masáž od necírkevní. Snad začíná modlitbou? Nebo jsou k tomu užívány nějaké ryze církevní prostředky? Dám se poučit.

Katolický týdeník ale potěší i všechny své čtenáře-antisemity (a není jich málo). V rubrice Krátce přináší oznámení o úmrtí přední osobnosti pražské židovské obce. Pochopil bych, kdyby bylo uvedeno něco o výrazně mezináboženské orientaci zmíněného pána, třeba zda vedl křesťansko-židovský dialog apod. Nic takového tam ale není a v tom případě by zprávička slušela spíše Věstníku židovských náboženských obcí, než Katolickému týdeníku.

Aby bylo jasné, jsem jedním z posuzovatelů nynějších čísel KT a moji bývalí kolegové mají reakce z první ruky a daleko vybarvenější než to, co píši na ChristNet. Ale chtěl jsem udělat trochu propagaci, že dnes už opravdu stojí za to číst Katolický týdeník, který dokáže přinášet i v církvi neobvyklá fakta. Bůh mu buď milostiv.