Před více než desítkou let jsem nalezl v seriózním ekonomickém časopise otázku: je to 16 centimetrů dlouhé, mírně prohnuté, 2,5 cm v průměru, na omak pevné – co to je? Ano, jak jistě tušíte, je to definice tzv. "eurobanánu", jak ji vymysleli bruselští úředníci. Komunisté strašili malé děti: jiné banány se nebudou smět prodávat! V poslední době jsem zaznamenal podobné apokalyptické vize: čeští a moravští včelaři protestovali proti tomu, že Brusel chce určovat rozměry úlů a rámečků v nich. "Hrůza! Všichni zkrachují!", ozývalo se z různých stran. Podobně tomu bylo u toho nejsmradlavějšího, co lze nalézt v Olomouci – u syrečků. Brusel nás připraví o všechna národní specifika! Přijdeme o syrečky, rum, slivovici.

Panikářům lze odpovědět snadno a věcně. Brusel nechce, abyste svým slepicím doma vyráběli klece podle předepsané míry. Chovejte si svoje slepice třeba v ložnici. Brusel ani nestojí o to, aby vaše včely měly normované úly, ani aby vaše syrečky méně smrděly. Jenom tam, kde se jedná o firemní velkochovy se má z moci úřední dbát na to, aby slepice nestrádaly, neb to jsou také Boží tvorové. Podobně je tomu s ostatními "specifiky". Bude stačit, když je správně pojmenujeme, dosavadní obchodní názvy se mohou užívat. Pro celou unii prostě pálenka ze švestek bude v jedné zemi "Horská rosa", v jiné zemi třeba "Cloumák", u nás "Slivovice". Ale zpátky ke slepicím. Otázka, co bylo dřív, zda vejce, či slepice, nedá spát dodneška mnoha filosofům i teologům. Nejsem v tomto oboru odborníkem, jsem spíš na kuchyň.

Jako kuchař–amatér jsem onehdá nakoupil vajíčka v obalu, na kterém stálo "Českým hospodyňkám česká vejce!" Pokud to vyjadřuje národní hrdost na naše slepice, nelze s tím než souhlasit. Podobně, jako tomu bylo u německého generála, kterého jsem jednou potkal ve zdejších lesích, přijel tam luxusní limuzínou BMW. Když jsem jako automobilový neznalec vznesl dotaz, proč právě toto auto, řekl mi, že je sice dražší než ostatní, má větší spotřebu, ale on ho mít musí – podporuje tím bavorský průmysl, bavorské dělníky a protože je bohatý, užívá své bohatství tak, že nakupuje národní výrobky. Tím je také propaguje, je to věc cti. Jistě že pije španělské víno, jí holandský chřest a italské chobotnice, ale to už je o něčem úplně jiném, rád pozná to dobré za vlastními hranicemi. Zpět ke slepicím. Kdyby za tím sloganem byl úmysl nevpustit k nám jiné slepice a jiná vejce než ta naše, i když jsou mizernější než ta z dovozu, bylo by to na pováženou. Pak bych chápal, že jednoho dne spatřím tlupu holohlavých neandrtálců s transparentem "Česká vejce do českých rukou". Sám bych pak nezůstal nečinný a vyrazil bych do ulic s přesvědčovací akcí "Česká vejce na české hlavy" – tedy těch politiků, kteří hrají na celonárodní notu strachu, neznalosti a zápecnictví.