Uprostřed stáda bývalých generálních prokurátorů, bývalých ministrů, odložených (či odkládaných) politiků, agentů i disidentů navrhovaných na funkci českého prezidenta ční kandidatura Tomáše Halíka jako mamut v okresním muzeu. Vysokoškolský profesor z intelektuální rodiny, tajně svěcený kněz, kulturotvorný činitel, odpůrce komunistického režimu, psycholog a mnohé další - to vše je Tomáš Halík. Na první pohled osobnost, jejíž svrchu řečené charakteristiky ji takřka předurčují k rozvážné a nestranné státní funkci.

Druhý pohled ale už napoví, že zmíněná pozitiva jsou v naší společnosti ve skutečnosti handicapy. Z vysokoškolského profesora je tak rázem intelektuál žijící odtrženě od tohoto světa, katolické kněžství mu v očích veřejnosti rozhodně nepřidá, kultura nikoho neživí, protože důležitá je především ekonomika, odpor vůči bývalému režimu může znamenat extrémní postoje a neschopnost správných kompromisů, o psycholozích každý ví, že to žádná věda není atd.atd. Že se o něm jako o možném kandidátovi zmínil sám prezident Havel -to je pro mnohé politiky i občany doporučením spíše negativním. Ve chvíli, kdy se stále ještě jedná o tom, zda volba prezidenta bude probíhat na půdě parlamentu, či nezprostředkovaně, zdá se možná předčasné uvažovat o Halíkových šancích. V obou případech je Tomáš Halík více méně (v prvním méně) bez šancí.

Přesto však už samotná úvaha o možnosti jeho prezidentství je zajímavým ukazatelem stavu naší společnosti. Symptomatické v prvé řadě je, že kandidát je vnímán jako zástupce věřících křesťanů, potažmo katolické církve, aniž jej tato sama navrhla. Pro církevní představitele je totiž Tomáš Halík zázračným dítětem českého katolicismu pro schopnost komunikovat s nevěřícími o víře a Bohu normálním srozumitelným jazykem. Jako zázračným dítětem se jím proto rádi pochlubíme, když přijede nějaká ta návštěva ze zahraničí, ale hrát si s ním nechce nikdo. Je totiž nechutně inteligentní a schopný, což se v zapařené českomoravské katolické kotlině těžko odpouští. Navíc tak nějak není náš, vždyť jako kněz ani neabsolvoval "vysokou" školu v Litoměřicích a beztak ho musel vysvětit německý (!) biskup. I to, že byl vypoklonkován z pravověrné katolické fakulty se sice ukázalo jako chyba, ale i když ho vyhodili bývalí agenti StB, něco divného na něm asi bude už pro samotný fakt vyhazovu.

Ještě ke všemu je mezi lidmi oblíbený, o což přece žádný hodnostář nestojí - znamenalo by to permanentní pokušení pýchy. Zkrátka je docela výhodné, že Halík vysupuje jako soukromá osoba - úspěchy jdou na konto katolické církve, s neúspěchy se musí vypořádat on sám.

Bylo by docela zajímavé, kdyby kandidáty na prezidenta skutečně navrhovaly spolky, organizace či církve. Koho pak asi by katolická církev poslala do ringu? Obávám se, že než by se sešla a poradila všechna grémia a komise, bylo by dávno po volbách. Ať už ale církevní představitelé chtějí či nechtějí, veřejností je Tomáš Halík vnímán a přijímán jako Velký Komunikátor katolíků. Je tedy dobré či zlé, že se hovoří o možnosti, že bude naším prezidentem? Zdá se, že pro církev je to spíše přínos. Vážná úvaha totiž naznačuje, že i přes zpackané politické působení kněze Plojhara a přes prokazatelnou provázanost církve s jistou politickou stranou, to ještě není tak zlé. Jsme vlastně bráni jako slyšení hodný partner, který má co nabídnout. A to je dobrá zpráva.

Katastrofa by nastala ve chvíli, kdy by se možnost Halíkova prezidentování naplnila. Dovedu si dobře představit Tomáše po slavnostním Te deum v katedrále, kterého se v družném bratrském společenství účastní i ti, kdo jej před nedávnem nemohli vystát. Vytřeštěný reportér televize Nova divákům zprostředkuje zpravodajství z uzavřeného konkláve lidovců na pražském arcibiskupství, kde se dohadují, koho Halíkovi přidělí za první dámu. A protože akce vyvolává reakci, v podhradí chystá nový předseda vlády Grebeníček prezidentovi k podpisu znárodňovací dekrety.