(Staro)Nová koaliční vláda ve svém programovém prohlášení klade důraz na podporu rodin. Zajisté ne kvůli tomu, že je to dobré. To jen už i do nejvyšších sfér dorazila zvěst o tom, že náš národ vymírá a půjde-li to takhle dál, nebude nás (důchodce) mít za pár let kdo živit. Nicméně proč nevzít i tenhle dost pochybný důvod, bude-li výsledkem skutečná podpora rodin, porodnosti a podobně.

Ty tam jsou doby, kdy moji katoličtí kamarádi dělali skrytou revoluci v součinnosti s církevním učením o antikoncepci pod heslem "Přemnožíme bolševika". Ty tam jsou i doby, kdy se mladí brali v osmnácti letech – dílem z neuváženosti, dílem z lásky, ale i proto, že jen jako manželé mohli dosáhnout na byt, novomanželskou půjčku a další socialistické "výdobytky". Ty tam jsou i doby, kdy pouze počtem dětí a tím i sumou přídavků bylo možné si opatřit docela dobré živobytí.

Dnes se lidé berou v mnohem zralejším věku, což je sympatické, konečně už "děti nemají děti", a výchova dětí by mohla být o poznání uváženější a zkušenější. Jenže jako napotvoru se lidé berou jen tu a tam, skoro polovina svazků je "na psí knížku". A navíc v uzavřených manželstvích i mimo ně nikdo na děti nespěchá. Pokud je má, nemá jich mnoho. Spíš jedno, až dvě.

Předpokládaným lékem vlády jsou novomanželské půjčky, u kterých se nebudou zkoumat majetkové poměry, nebudou téměř úročeny. Přídavky na děti, společné zdanění rodičů, vyšší porodné a další dílčí podpůrné kroky rozhodně neuškodí. Ale bojím se, že žádný velký rozvoj manželství a porodnosti to nepřinese. Naši úředníci jaksi zapomínají na to, že to, co se podařilo za socialismu, těžko jde zopakovat v jiných poměrech.

I v těch dobře míněných dnešních snahách jsou děti brány jako zboží. Jako produkt, který lze zajistit "podporou domácího podnikání". Do takového podniku se nikdo moc nepohrne, protože hodnoty lidí jsou dnes jinde: kariéra, práce, pohodlí. Ať už někdo má jedno dítě nebo pět, vždy to je od rodičů oběť: v dobrém, ale oběť, při níž nemají několik let na sebe samé moc čas, chtějí-li dítě dobře vychovat.

Jen v případě, že dítě bude vnímáno jako dar, požehnání, radost, pak se státní podporou i bez ní bude dětí víc a víc. Jen tehdy, kdy mít více dětí bude prostě "in", moderní – a ten pocit by měly v lidech nenápadně budovat sdělovací prostředky, pak se něco hne. Při cenách dětského oblečení, potřeb do školy i na trávení volného času, při rostoucí materiální náročnosti (mobil i pro malé děti, počítače a kdo ví co ještě) bude těch pár stovek na přídavcích a pár tisícovek na půjčkách jen kapkou, která neprorazí ztvrdlá srdce lidí.

Kdo tvrdí, že dítě je člověk už maminčině bříšku, kdo hlásá, že děti jsou krásným darem, kdo říká, že rodiče se láskyplně mají starat o děti a ty jim to k stáru mají oplácet, je nasnadě. Tenhle provázek má ale i druhý vážný konec: zůstanou-li věci tak, jak jsou, pak se nepochybně dožijeme doby, kdy staří lidé budou bezbolestně likvidováni nejen proto, že nejsou k ničemu a trpí, ale prostě proto, že nebude na jejich údržbu. Fakt je, že bude spousta bytů a také klesne nezaměstnanost – přibude zaměstnanců v pohřebních službách. Docela pěkný výhled pro socialistickou vládu.