Demagogie kolem nedělního prodeje
Článek k zamyšlení / Milan Norbert Badal / 22. listopadu 2004Naopak v dostupných anketách a komentářích jsou lidovci, „flanďáci“ a další zvláštní zvířena podáváni bezmála jako uzurpátoři, kteří nepřejí svobodnému obchodu, svobodnému vyžití spoluobčanů a já nevím čemu dalšímu. „Jo, kdyby tak křesťané tvořili většinu společnosti, tak by se o tom dalo mluvit,“ dočetl jsem se v jedné anketě od člověka váženého a jinak soudného. „Nemůžeme lidem vnucovat hodnoty, které nevyznávají,“ říkají dokonce i někteří křesťané. No a jsme u té demagogie.
Ovšemže můžeme, ba dokonce musíme prosazovat to, čemu věříme a co pokládáme za dobré. Pravda nevzniká tak, že ji odhlasuje demokratická většina. I když nebudeme stavět na přikázání o svěcení dne svátečního, můžeme poukazovat na potřebu odpočinku, na možnost navazování rodinných svazků ve chvílích volna, na nutnost nenakládat na zaměstnance tyto pracovní povinnosti tam, kde si to provoz (jako v nemocnicích,u policie, dopravy) přímo nežádá.
Ve stejné dny, kdy proběhl tenhle nesmělý pokus o návrat k normalitě, tedy o zachování neděle, slyšel jsem v televizi malou zprávu: v evropské unii si vymínila Malta, že neustoupí od své zásady neumožňovat rozvod. Jiné, i katolické země v posledních desetiletích už zásadu „nerozlučitelnosti“ manželství v necírkevní sféře nehlásají. Lidé se tam rozvádějí. Ale nikde se nerozvádějí tolik, jako v České republice. Že bychom byli zase ti nejhorší? Ne, chyba lávky. Je to v podstatě tím, že právě u nás je institut rozvodu možný a běžný již od dob první republiky. Být rozvedený už není žádné ztroskotání, žádný neúspěch. Je to běžný způsob řešení problémů a neshod v rodině. Není tím posledním, k čemu dvojice manželů přistupuje, ale skoro tou první výhružkou, kterou řeknou, když chtějí prosadit své.
Podobný postoj zažíváme u potratů, které jsou chápány jako jedna z možností antikoncepce (i když je to protimluv). A podobně zažijeme i přístup k euthanasii, která se stane běžným řešením péče o starého a postiženého (a tím drahého – tedy finančně nákladného) člověka.
Těch pár křesťanských politiků se pokusilo zvěstovat drahým spoluobčanům, že na světě a v životě je cosi důležitějšího, než okamžitě naplněné břicho. Jistě, věříme a doufáme, že časem na to přijdou sami. Ale my bychom stále měli nabízet jinou možnost.
Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:
Přispět nám můžete i v kryptoměnách:
Související zprávy a články
Aktuální články
23. 4. 2024Sen jako výzva k probuzení. Nad novou knihou Tomáše Halíka
20. 4. 2024Církev se zastává lidských práv – a sama je nedodržuje
17. 4. 2024Jí a pije s hříšníky
Diskuze k článku
Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.
Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?
Bankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů