Pan Šístek hájí tezi, že střední cesta je zlatá. A to ve smyslu “vždy”. To vyplývá z faktu, že proti mé tezi “Střední cesta nemusí být zlatá” staví tezi “A přece je zlatá” (navíc se třemi vykřičníky), i z obsahu posledního odstavce jeho textu.

Má teze je tedy sice jiná, ale připusťme na chvíli, že je pan Šístek opravdu vlastníkem pravdy o tom, která cesta je zlatá. Pak ovšem nastává zajímavá situace:

Ano, jeho pozice v otázce homosexuality je prokazatelně střední cestou mezi stanoviskem katolickým a stanoviskem radikální prohomosexuální ideologie.

Oficiální katolická pozice (a pro pořádek zde dodejme, že zdaleka ne jen katolická), je ale zase prokazatelně střední cestou mezi protihomosexuální ideologií a prohomosexuální ideologií. (Obě ideologie odmítají, resp. přijímají jak osoby s homosexuální orientací, tak homosexuální jednání, zatímco církev diferencuje, jedno přijímá a druhé odmítá).

Máme zde tedy dvě střední cesty a vyvstávají palčivé otázky:

Mohou být zlaté dvě cesty, jejichž závěry si mnohdy protiřečí a které se navzájem označují za defektní? Co když se cesta, která je v jednom kontextu krajní, změní v jiném kontextu ve střední – jak jsme právě viděli? Stává se tím snad lepší, pravdivější, zlatější? Jaká je sama o sobě? Vypovídá samo umístění “uprostřed”, “naproti”, “více na kraji”, “zcela na kraji”, “napravo od”, “nalevo od” apod. něco o její pravdivosti a správnosti? Lze posuzovat podle středovosti, když se může takto měnit podle kontextu? Nebo je třeba posuzovat podle jiných kritérií, a tudíž i připustit, že střední cesta nemusí být zlatá, a na posuzováni a zaujímání středovosti se příliš nesoustředit?

A ještě s dovolením jeden hlavolam:

Pan Šístek napsal: “Dějiny světového myšlení ukázaly, že tou cestou za radikalitou (ve smyslu kritičnosti a hloubky, pozn. LN) je právě ta střední.”

Cesta, po níž se naopak ubírají mé myšlenky, je následující: “Dějiny světového myšlení ukázaly, že tou cestou za kritičností a hloubkou není vždy ta střední.”

Podle názoru pana Šístka střední cesta “tím, že se vyvaruje krajnostem v myšlení a naopak podporuje kritičnost a nadhled, je právem pojmenována za zlatou”. A otázka tedy zní: Jsou výše uvedené dva protikladné názory “krajnostmi”, z nichž nemá být bezezbytku přijata ani jedna a mezi nimiž se má v zájmu myšlenkové radikality ihned začít vytvářet nebo hledat (neexistující) střed?

Nebo je to tak, že ten druhý názor je zlatou střední cestou mezi názorem pana Šístka a názorem, že střední cesta není zlatá nikdy?

Tolik malá myšlenková rozcvička, děkuji za vytrvalost.