Dívám se z okna a co nevidím: ztichlou krajinou jako bílí andělé poletují vločky sněhu. Za mnou v kachlácích praskají polena a babička čte pohádku, kterou všichni známe slovo od slova a přece bez dechu nasloucháme. Celá domácnost voní vanilkou, na schodech na půdu se chladí formičky s čokoládou a jen nepatrně je slyšet z vedlejšího pokoje cupitání maminky a šustění vánočních papírů, do kterých balí dárky. Stromeček ještě stojí opřený pod kůlnou, ještě pořád je čas těšení se a očekávání. Ale jak tak koukám, vidím, že to je jen literární fikce.

Koukám z okna a co nevidím: z ampliónů pořvávají koledy, které nikoho už nepřekvapí, protože je slyšíme od listopadu. Městem v rozbředlém sněhu pospíchají postavičky těch, kdo chtějí navštívít chrám moderní doby – supermarket. Tam za neuvěřitelně nízké ceny!!! je k dostání všechno. Tedy kromě ticha, klidu a lásky. No ale ta prý se dá také koupit kdesi za rohem u červené lucerničky. Babičky obrací naruby peněženky, aby se co nejvíce zavděčily vnoučatům, vnoučata s pohrdavě ohrnutými rty rozbalí pod stromečkem obálku s nuzáckou tisícovkou. No ale, kazím vánoční pohodu tímhle pliváním…

…tak snad kouknu raději z jiného okna a co nevidím: sněhem zavátá zahrada, zmrzlá jablka ozobávají hejna ptáků. Do dálky červeně září krásný nový komín, který mě postavil přítel Jiří na bývalém chlívku. Druhdy prasečí chlívek, dnes posezení s krbem. Mám vlastně štěstí – s tím chlívkem totiž. V jednom takovém se přece před dvěma tisíci lety narodil Ježíšek. To by byly panečku dneska titulky: „Z chléva na nebesa“, to zní skoro jako americký film o chudém chlapci, ze kterého se stal Král králů, nebo „Zrozen mezi dobytkem“ – argentinský seriál o hledání pravého Ježíšova otce. A Václav Havel by určitě napsal absurdní hru „Moc bezmocného“.

No dobře, dobře. Nebudu škádlit zaryté katolíky, kteří mají za to, že Ježíšek se narodil výhradně kvůli nim. Až se zase do kostela nahrnou davy tzv. jednoročáků, tedy těch, kteří zavítají do kostela jednou za rok, nebudu ohrnovat nos. Spíš se je budu snažit přivítat v domácnosti, kde hosté jsou vždy vítání, po celý rok, nejen o svátcích.

A co v novém roce? Přál bych všem méně předtištěných pohlednic, ke kterým jen člověk připíše tužkou …“přejí Novákovi“ a více místa a času na dopisy, ve kterých člověk může zkusit vyslovit své opravdové city. Není to málo, věřte mi! On totiž ten Ježíšek přišel proto, abychom byli více lidmi, abychom se více podobali jemu a jeho Otci v lásce, dobrotě a milosrdenství. A to na předtištěných formulářích moc dobře nejde. Chce to trochu času, přemýšlení, samostatnosti a odvahy mluvit sám za sebe.

Autor je výpomocným duchovním v basilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně