Ten den mi poštou přišla nová čísla časopisů Time a The New Yorker. Přelétl jsem první a zastavil se na fotografii papyru s koptskými písmeny. Šlo o text Evangelia podle Jidáše, které 7. dubna vyšlo i v anglickém překladu. Zpráva pod textem byla spíš jen noticka či anotace než solidní a odborná recenze. A popravdě řečeno, kdyby byla, divil bych se. Time se obrací k široké, ne odborné veřejnosti. Nejdelšími články bývají politické zprávy a analýzy; zejména situace na Středním východě je tématem number one. Spolu s nimi jim v délce odpovídají události z vědy – inteligentní design, globální oteplování, DNA a nemoci ... Ne. Recenzi knih v nich nikdy nehledám. Ale litoval jsem, že zpráva nebyla delší.

Otevřel jsem The New Yorker. Ten je analytičtější, podrobnější. Procházím jím ... a bylo to tam! Dvoustránková recenze na Evangelium mi vyšla vstříc titulkem „Ježíš se smál“ a napsal ji Adam Gopnik. Četl jsem ji jednou, dvakrát ... Tenhle člověk přece není biblista, říkám si a hned jsem googlem vyhledal biografická data toho pána. No bodejť. Gopnik je redaktor čtrnáctideníku The New Yorker a píše o všem, ať je to jeho parketa, či není. Je to přece profesionální žurnalista. Od něj se víc než popis přece nečeká. Žádná velká moudrost, extra vzdělání, vhled. Co se však od něj očekává, je rychlé, čtivé a aktuální psaní ... o čemkoliv. Nejsem novinář, ale kdybych byl, tato tři adjektiva bych si zvolil za zásadu.

A cože to pan Gopnik vlastně napsal? Že prý Evangelium vychází v době nové módy alternativních příběhů o Ježíšovi. To mě zaujalo natolik, že jsem článek odložil, udělal si kafe, vrátil se zpět, sedl si pohodlně do křesla, dal nohy na stůl a chvíli o tom uvažoval. Hrome, není ta „móda“ už trochu dlouhá? Nevím, jak dlouho módy obvykle trvají, ale jedno alternativní evangelium, antroposofický výklad Matoušova evangelia od Rudolfa Steinera, vyšlo už na počátku minulého století. A co model árijského Ježíše, jak si ho vyumělkoval národní socialismus čtyřicátých let? A není Sidonovo Evangelium podle Josefa Flavia také jistý druh alternativy? A což teprve produkce posledních let... A to nemyslím jen na Gibsonův krvák Utrpení Ježíše Krista. Mám ještě v živé paměti film, který byl promítán na konferenci SBL v Torontu v roce 2003 Ježíš Kristus, pronásledovatel upírů od Demarbra a Driscolla. A co opera El Niňo od J. Adamse? Vždyť to je alternativa par excellence!

A. Gopnik napsal, že prý Evangelium vychází v době nové módy alternativních příběhů o Ježíšovi. Hmm. Gopnik není biblista. A módy, školy, hnutí, tendence, trendy, přístupy... v novozákonní vědě určitě nesleduje. Kdyby ano, nepsal by o všem a o ničem, ale jen o tom. A i tak by měl co dělat, aby stíhal. Alternativa... a nakonec, proč ne. Ať si Gopnik provokuje. Kdyby to neudělal, "nezaloginoval" bych se na internetu a neobjednal si ještě ten večer přes amazon.com knížku The Gospel of Judas, kterou Gopnik tak provokativně nazval "alternativní."