Tato slova arcibiskupského a později kardinálského znaku (“Spolupracovníci Pravdy”) Josepha Ratzingera jsou snad nejvýmluvnější právě v těchto dnech, kdy papež Benedikt XVI. oslavil první výročí svého pontifikátu. Po čtvrtém skrutíniu, 19. dubna 2005 v 18.04 se začal vznášet nad Sixtínskou kaplí bílý kouř, oznamující zvolení nástupce zesnulého Jana Pavla II. se Ratzinger představil světu jako “pokorný pracovník na Pánově vinici”.

Někteří kritičtí pozorovatelé měli za to, že papež Benedikt XVI. přinese do církve po Janu Pavlu II. jen nepatrné úpravy. Vždyť dědictví zesnulého papeže je tak neuvěřitelně bohaté. Po jeho prvním roce na Petrově stolci však můžeme říci, že toho německý papež nevykonal vůbec málo. Všechny tyto činy však nesou pečeť hloubky a neochvějnosti, kterou nesmazatelně vtiskl dějinám putující církve. Jedna encyklika, dvě apoštolské cesty (jedna mezinárodní, druhá na území Itálie); konzistoř, při níž “usque ad effusionem sanguinis” předal kardinálský biret a prsten patnácti novým kardinálům; návštěva kolínské synagógy, otevření se Číně, dialog s Židy a s islámem.

Rok po zvolení na papežský stolec však nechme promluvit snad nejpovolanějšího pozorovatele nového pontifika – papežova bratra, P. Georga Ratzingera. Ze svého domu na řezeňské ulici Luzengasse, kde bydlí, poskytl dvaaosmdesátiletý otec Georg krátké telefonické interview agentuře Apcom, v němž o bratrovi, jehož Prozřetelnost před rokem postavila do čela katolické církve, mimo jiné řekl: “Jde o novou situaci, ale s Boží pomocí jedná pro dobro církve. Jsem překvapen jeho vlídností.

Je pravdou, že jeho pověst předtím, než se stal papežem byla jiná, snad spíše vynikala jeho téměř matematicky silná teologie. Ve skutečnosti však na jeho bedrech spočívá velké poslání lásky”. Tento aspekt také hluboce zasáhl režisérku a herečku Lilianu Cavani (např. s M. Rourkem ztvárnila film Francesco d´Assisi). Režisérce se dostalo té cti, že mohla spolu s americkým ekonomem Jamesem Wolfensohnem, bývalým prezidentem Světové banky, prezentovat první encykliku Benedikta XVI. na konferenci organizované v lednu Papežskou radou Cor Unum. “Je to revoluční encyklika” – vysvětluje Cavani – “a je třeba ji číst do hloubky. Myslím, že by se měla co nejvíce rozšířit, protože dle mého soudu má v dějinách víry příkladnou hodnotu”.

Závěrem snad ještě jeden postřeh mladých: v okamžiku, kdy z balkónu svatopetrské baziliky zazněla slova kardinála Medina Esteveze “Habemus papam”, a poté křestní jméno nově zvoleného (“Josephum”), všichni pochopili. Mnozí se skoro instinktivně ptali kolemstojících, zda v Sixtinské kapli nebyl ještě jiný Josef. Pravdou je, že zvláště mladí ono ´Josephum´ přijali sice srdečně, ovšem nikoli s nadšením. Dnes však –po setkání v Kolíně – tito všichni, co ´litovali´, že tam jiný Josephum nebyl, přiznávají, že je tento papež dokázal překvapit. Říkají: zdání klame. Duch svatý v Sixtinské kapli věděl, co činí.

Autor je římskokatolický kněz