Seznamka
V programu KSČM není moc kapitol věnovaných církvím. „Církevní pasáže“ se nachází v kapitole č. V. nazvané sociální solidarita je nezbytná a uskutečnitelná však stojí za to. Komunisté zde uvádí, že respektují všechna náboženství a světonázorové orientace, které přispívají ke kultivaci člověk a jsou v souladu s platnými zákony. Důraz však kladou na svobodu a rovnoprávnost občanů různých náboženských vyznání a ateistů.
Komunisté se netají tím, že církve dávají na stejnou úroveň jako včelaře a zahrádkáře. Církve by měly být rovnoprávné se všemi občanskými sdruženími, bez zvláštních výsad. Vnitřní právní řád církví (např. Kanonické právo) či jiných světonázorových organizací musí být podřízen našim zákonům, tvrdí KSČM.
V programu dále požaduje odluku od státu a zdůrazňují podřízenost všech církví platným zákonům. Avšak komunisté také zdůrazňují, že musí dojít k okamžitému zastavení vydávání majetku církvím, čímž de facto připouští definitivní konfiskaci nevydaného majetku církví, který byl zabaven během vlády jejich totalitního režimu.
Asi už nepřekvapí, že KSČM prosazuje státní vlastnictví katedrály sv. Víta, které podle nich nejlépe vyjadřuje skutečnost, že tato významná kulturní památka patří „pracujícímu lidu“. Komunisté by rádi také vzali církvím různé historické památky, které by udržoval „stát“.
Při pročítání komunistického programu má člověk dojem, že se vrátil hluboko do minulosti. Církve jsou dle KSČM jako jakákoliv jiná občanská sdružení, která se musí podřídit diktátu státu. Hovořit o změně jejich myšlení tak jde ztěží. Komunistické názory opět přestávají být šifrou, ukazují svou sílu i chuť opět církvím a všem demokraticky myslícím lidem říci, kdo je tedy pánem. Jediné, v čem se tak komunistický program podobá slavnému románu, že při čtení některých kapitol opravdu člověku běhá mráz po zádech.
Autor je novinář a mediální poradce.
