Před rokem jsem chodil do práce každé ráno kolem Baziliky Sv. Petra v Římě. Večer se pak vracel a sledoval, jestli se v pracovně papeže ještě svítí. V prvních dnech mi to přišlo zajímavé, po pár týdnech už jsem to bral stejně, jako když jsem rok předtím kráčel den co den do zaměstnání kolem olomouckého kapucínského kostela po nevábném Dolním náměstí. I ti bezdomovci mi připadali stejní jako všude na světě. Po pár měsících jsem musel změnit bydlení a jezdil jsem každý den vlakem metra. Byla to stejná linka, na které se před několika dny dva vlaky srazily ve stanici Piazza Vittorio. Bylo to dopoledne, a tak jsem si pomyslil: Zůstat v Římě déle, mohl jsem v tom vlaku dost možná být.

A byl jsem tou dobou v jiném vlaku. Jel jsem do Ostravy překládat generální audienci Svatého Otce. Místo do svítícího okna pracovny tak koukám na svítící obrazovku a vidím toho stejného papeže. Překládat audienci naživo není úplně snadné, ale je to zajímavé. Zajímavější než vyrábění vycizelovaných prefabrikátů, které se pouštějí ze záznamu. U přímého přenosu nehledíte na přeřeky, ale snažíte se v sekundě vystihnout ten pravý smysl často teologicky náročných papežských formulací při katechezích. Toho dne byla katecheze velmi podnětná, věnovaná postavě sv.Pavla z Tarsu. Byl to apoštol cest, apoštol povolání, hlasatel evangelia všem národům, jak zaznívá v úvodu k listu Římanům. O něm bylo řečeno, že „on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům…“ (Sk 9,15) Možná by dnes při svých cestách používal také vlak, možná i ten jeho vlak by se někde srazil při jeho cestě do Damašku, a tak by prožil své obrácení…

Cestou zpátky o tom přemýšlím. Spolu se mnou nastoupila do vlaku v Ostravě skupina fotbalových fanoušků a ta se postupně rozrůstala. Pochopil jsem z kontextu, že tam, kam jedu i já, se koná nějaké ligové utkání. V Přerově na nádraží už se celý vlak otřásal pouhými dvěma stále dokola se opakujícími slovy: Baník a p… Ale přemýšlel jsem stále o audienci a o Šavlovi. Nástrojem k šíření evangelia se dnes snaží být křesťanská média, některým se to daří, jiným příliš ne. Před rokem jsem čelil názoru, že komentář musí být hluboce intelektuální a sofistikovaný, jako by se pronášel na akademické půdě. Oponoval jsem, že mám raději obrazy a symboly. A dnes? Baník a p… Kladu si sám otázku: „Šavle, Šavle, nesedíš náhodou ve špatném vlaku, neměls být raději v tom římském v hloubce pod Piazza Vittorio?“ Pohlédnu z okna na podzimem zabarvenou krajinu a na obzoru zahlédnu hostýnskou baziliku. „Nikoli,“ slyším odpověď, „všechno je v pořádku a ty sedíš v tom správném vlaku, který jede tím správným směrem k domovu. A i když je plný lidí, kteří zatím nic nevidí, to světlo se už rozlévá a úplně jinak, než by sis představoval, přijde i k pohanům, králům a Izraelitům…“

Autor je žurnalista a překladatel.