Jelikož jsem diskusním foru Christnetu před třemi týdny sliboval, že do pražského Židovského města v den výročí křišťálové noci půjdu a svůj slib jsem skutečně splnil, můžu podat toto stručné svědectví.

1) Nešlo nakonec vůbec o žádné hrdinství, neboť policie tentokrát měla situaci naprosto v rukou tak, jak bych si to od ní jako od garanta bezpečnosti v demokratickém státě představoval; působila jako dostatečně kompetentní odstrašující síla bez jakékoliv hysterie;
- přišlo (nejprve před Staronovou synagogu do Maiselovy ulice a následně na Staroměstské náměstí) minimálně 1000 lidí, včetně řady lidí známých - od představitelů duchovní sféry (Miloslav Vlk, Tomáš Halík, Sváťa Karásek, Pavel Klinecký, Pavel Černý, Karol Sidon atd.), přes občanské aktivisty a ochránce lidských práv (Šimon Pánek, Petr Uhl, Jiřina Šiklová atd.) k umělcům (Jan Potměšil, Táňa Fischerová, Zuzana Růžičková, Arnošt Lustg aj.), až k představitelům akademické obce (Ivan Wilhelm, Jan Švejnar ap.) a politikům (Cyril Svoboda, Michael Šojdrová, Přemysl Sobotka, Bohuslav Sobotka, František Bublan, David Rath, Miroslava Němcová atd.)
- veškeré dění v centru města i v samotném pražském Židovském městě mělo ráz spíš happeningu než nějaké bojové akce; jediný "boj" byl s chladem

(2) Významnou organizační složkou shromáždění na Staroměstském náměstí byli "mí" skauti, což mě potěšilo stejně jako před tím jasný a příkladný projev Miloslava Vlka u synagogy.

(3) Konflikty s policií nakonec vyvolávali hlavně anarchisté (bylo to však mimo území, v němž jsem se pohyboval).

Myslím, že celý průběh tohoto dne ukázal, že přece jenom má i naše společnost určité obranné látky, které lze při vhodné aktivizaci proměnit v účinnou sílu pro obranu skutečné demokracie. Je jen třeba najít odvahu tyto látky v lidech proudit a aktivizovat - a neváhat v případě potřeby se jim i postavit do čela.

Obraz, který o sobotních shromážděních vytvářela média (od 18. hodin jsem sledoval jak internetová zpravodajství, tak ČT24), byl jen velmi vzdáleným odrazem skutečnosti.

Chápu, že po všem co předcházelo, by nebylo tak akční referovat o tom, že pokojně a v dobré náladě se stovky lidí shromáždily u Staronové synagogy, kde společně s modlitbami zazněly skvělé projevy kardinála, ministra Svobody a bývalé vězeňkyně koncentračního tábora - a následně před více než tisícem přítomných projevy dalších bývalých vězňů koncentračních táborů včetně Arnošta Lustiga, slavnostní zpěv na všechny oběti násilí a druhé světové války, zajímavý projev místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové zdůrazňující nutnost dbát o fakta, paměť a duši, dva songy Sváti Karáska, svižný pozdrav mladého člena skautského náčelnictva ....

... a že si náckové zkrátka ani neškrtli. Tak raději ukazovali toho jednoho zakrváceného nácka, kterého u právnické fakulty zmlátili anarchisti, když na ně nejdřív vystřelil z plynové pistole. A ukazovali kordony těžkooděnců, kteří sice opravdu vypadali impozantně, ale příliš se do akce nedostali.

A tak - je li tu nějaká "vada na kráse" - pak v tom, že u leckohos snadno stále vítězí satanský pohled na realitu: vidí vždy jen to špatné. Boží pohled vidí pravý opak.

Članek byl sestaven z diskuzních příspěvků autora.