Popeleční středou vstupujeme do doby postní, která je možná v naší společnosti chápána jako archaický pozůstatek dob dávno zašlých, přesto se postní doba obrací k naší historii, vytváří naši historii a chce změnit – obrátit – naši historii směrem k Bohu. Poselství papeže Benedikta XVI. k postní době prorocky burcuje svědomí bohaté společnosti před jejím pokušením nevidět chudobu a bídu. Papežova výzva k almužně je ve městech, kde je dokonce žebrání trestné, apelem k obrácení na správném místě.

Již v úvodu papež vybízí k poskytování almužny chudým, „která představuje konkrétní způsob, jak pomoci těm, kdo trpí nouzí a zároveň je asketickým cvičením k osvobození od závislosti na pozemských dobrech“. Naše společnost však často není solidární s lidmi, pro které almužna je jediný zdroj obživy, zakazuje žebrat lidem bez domova, trestá je za prosbu o peníze sankcemi, přičemž z oficiálních míst jdou dokonce tvrdá slova o snaze „vyklidit“ je z center našich měst. Zatvrzelé srdce bohatého a zabezpečeného světa potřebuje slyšet výzvu po obrácení, změně smýšlení, výzvu k větší solidaritě a almužně – výzvu postní doby.

Papež ve svém poselství též vysvětluje správné chápání vztahu k majetku, který není určen pro soukromé obohacování na úkor jiných, ale ke všeobecnému dobru společnosti, když píše: „Evangelium učí, že nejsme vlastníky, nýbrž správci dober, která máme. Proto je nesmíme považovat za své výlučné vlastnictví, ale za prostředek, skrze nějž Pán každého z nás volá, abychom bližním zprostředkovávali jeho péči. Jak zdůrazňuje Katechismus katolické církve, materiální dobra mají sociální hodnotu přiměřenou svému obecnému určení.“

Obnova smýšlení doby postní se tudíž také týká vztahu k majetku, který má sloužit všem, což je v zemi, která dala slovo „tunelování“ světovému slovníku, jistě výzvou oprávněnou a aktuální. Papež pokračuje: „Evangelium předkládá důraznou Ježíšovu výtku těm, kdo chtějí vlastnit a užívat své bohatství jen pro sebe. Tváří v tvář masám, které mají nedostatek ve všem a trpí hladem, jsou slova prvního listu Janova tvrdým pokáráním: "Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?"“

Almužna je podle výzvy papeže Benedikta XVI. úkolem pro tuto postní dobu, je duchovním cvičením, exerciciemi, ve kterých „se křesťan dává nezištně, svědčí o tom, že nikoli materiální bohatství, nýbrž láska diktuje zákony existence. Takže hodnotu almužně dává láska, která inspiruje k různým formám dávání se podle možností a podmínek jednotlivců“. Almužna může mít formu sbírky či konkrétní almužny konkrétnímu člověku, který v mrazu klečí v ulicích našich měst. Kéž by se soucit a solidarita s nejchudšími skrze almužnu více rozšířily i v naší zemi, ve které se sociální nůžky mezi bohatými a chudými stále více rozevírají.

Autor je odborný asistent na Katolické teologické fakultě v Praze.