Je možné si za pár korun koupit nebe? Nebo alespoň modlitbu? A co si o tom všem vlastně myslí Pán Bůh? To jsou jen některé otázky, která mě napadají, když procházím kolem kostela svatého Jakuba v Brně.

Nevím, zdali je to fenomén i jiných měst a obcí. U nás, na vírou tvořené a tradiční Moravě, máme zajímavou postavičku. Cikán, který vám popřeje hodně zdraví a Božího požehnání, chtějíc pár drobných. Když mu něco dáte, pak vám slíbí, že se za vás pomodlí. Vzpomínám na krásnou píseň Karla Kryla v podstatě na stejné téma.

Proti sobě tak nestojí jen obvyklé Ježíšovo měl jsem hlad a dali jste mi najíst a Pavlovo kdo nepracuje ať nejí, ale také princip etické přijatelnosti toho zakoupit si modlitbu. Modlitbu chudáka Bůh jistě rád vyslyší a žádný dobrý skutek nezůstane bez odplaty. Na druhé straně silné podezření, že mu svými deseti korunami kupuji cigarety. Zběžnou poznámkou budiž, že alkohol z něj netáhne a špinavý nechodí, což mu slouží ke cti.

Kladu si vždy, když jdu kolem Jakuba (kdo zná Brno ví, že to bude poměrně často, protože Jakub je vysoký a takříkajíc v centru) zda je eticky přijatelné kupovat si tímto způsobem modlitbu. Před očima se mi míhá komunistický film o Janu Husovi, kde chudákovi berou jediný majetek na odpustky. Vím, že film je lživý, zkreslený a slušně řečeno přihlouplý. Že autor filmu netušil co slovo odpustek vlastně znamená. Ale pocit zde je. Mé mírné vrávorání mezi možností "bez práce si přilepšit nebeskou odměnu" a "chudákem s kozou" je stálé a nedokážu ho nějak rozhodnout.

Ten člověk dělá vlastně vysoce sofistikovanou prostituci. Neprodává tělo, ale svou duši. Bez lásky, za peníze. Druhý pohled, který je ale spíše idealistický (což ovšem neznamená, že by nebyl možný), je vnímat ho jako mnicha, který je po ruce. Člověka, který vnímá potřebnost modlitby v dnešní době a chce ji dělat. Aby se mohl modlit potřebuje také ale jíst a bydlet, tedy peníze, které mu dají věřící.

Věc je komplikovaná a jen těžko zvažitelná ze všech stran. Vždyť přispívat na klášter je Bohu libá činnost. Papežové si stavěli sochy, u kterých se lidé za ně modlili. A bylo to špatně? To rozhodně ne. Jen nevím, kam postavit tohoto chlapíka zdali k prostitutkám či k mnichů. Vlastě bych to mohl nechat na Pánu Bohu, kdyby ovšem nechtěl zase svých pár drobných a mé dilema nezačalo nanovo.

Až ho příště potkám, asi mu něco dám. Ale pak opět nevím.

Související diskuzní téma