S odstupem nahlíženo, ať bude na světě jakkoliv, vždy budeme míti důvody ronit slzy a nikdy to nebude super. Když se ekonomice daří, růst střídá ještě větší růst, platy šplhají k nebesům a všeobecný blahobyt kam se podíváš, intelektuálové bubnují na poplach: vizte na odvrácenou stranu konzumu! Život na dluh, ničení životního prostředí a panský přístup k přírodním zdrojům, workoholismus, rodiny se rozpadají - et cetera, et cetera. Kněží varovným prstem kárají ďábla konzumu v dobách plusové ekonomiky: běda, běda, deprese kosí civilizaci naši, duchovno se vytrácí, kostely osiřely a vše v plochou bezesmyslnost spěje.

Hle, máme tu krizi a titíž intelektuálové v zachmuřenosti vynášejí soudy své: i vy dětinští, mysleli jste na nekonečný růst??? Stopka, bláhoví, zařiďte se na skromnost! Strach z propouštění a nezaměstnanosti pokrývá česká, evropská a koneckonců celou zemi jako listopadová mlha. Je trudno, chudoba, ba bída a co všechno ještě... Z kazatelen slyšíme: dost hrabivosti! Buďte solidární s chudými! A všichni se vkleče modlíme: Bože, zažeň krizi, přiveď konjunkturu!

A tak si přejeme něco, co pro mnohé bude stejnou zkázou jako ztráta zaměstnání. Materiální zajištěnost nečiní člověka imunního proti ztroskotání v životě. Marné je z krize nadměrně činit hrozivého hastroše a v sobě chovat iluze o zářivé budoucnosti, až opět nadejde doba plusové ekonomiky.

Autor je doktor filosofie a středoškolský učitel. Vystudoval dějepis a společenské vědy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.