Seznamka
Zvolme proto zdánlivě jednoduché příklady. Nejprve zběsilou střelbu a vraždění učitelů i spolužáků v Německu a to opakovaně v posledních letech. Podle studie kriminologického výzkumného institutu Dolního Saska každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně hraním počítačových her. Nejčastěji brutální povahy. Analýza dvaceti let výzkumů se zabývala dopadem násilných her na chování dětí a dospívajících. Dospěla k závěru, že tyto aplikace zvyšují agresivitu mladých lidí, převážně chlapců. Cílem mnohých her je vyvraždění nepřátel. Oproti pohádkám, kde dobro vítězí, zde je dobrem zničení druhých ve prospěch sebe. Šílený střelec z německého Winnendenu odpravil bezbranné studenty jen pár hodin po svém vraždícím "kolegovi" z americké Alabamy. Podobně v Belgii psychicky nemocný Kim De Gelder s tváří pomalovanou černou a bílou barvou ve stylu zlodušského hrdiny Jokera z filmu Černý rytíř ubodal v jeslích v belgickém Termonde pečovatelku, dvě malé děti a deset dětí i zaměstnaňkyň zůstalo zraněných. K vrahově identifikaci se zesnulým hercem (Heath Ledger) přispělo jeho příjmení; je přesmyčkou hercova jména. Opusťme nešťastné školy.
Zesnulý herec Heath Ledger
Podívejme se do našich domácích poměrů. Ve školách to není ideální, máme ale nějaký jiný důvod ke znepokojení? Ano, když pro násilí vytváříme příznivé klima. Příkladem nám budiž násilí spojené s pořádáním vrcholných fotbalových utkání. Zejména poměry mimo hřiště. Devastované vlaky, plné násilnického, opitého obecenstva. Do nichž se průvodčí i revizor (obzvláště žena!) bez policejního doprovodu bojí vstoupit a běžný pasažér nastoupit. Pokutovat, identifikovat, předvést? To celý vlak, ani dav nelze. Vyvést z vlaku lze jedince, sotva kupé, ne vagón. Stát těžkopádně, avšak plní svou funkci. Policisté v plné zbroji, také na koních, ve vrtulníku i v autech; 500 mužů i více. Nejednou jsou přistaveny zvláštní autobusy, vlaky, koridory pro putující dav a je nouzově řízena doprava. Státní činitelé si pochvalují, jak vše zvládli, policisté na stadiony nevkročí, tam musí obstát nebozí pořadatelé bez možnosti tvrdšího zásahu bez ochrany a bez statutu veřejného činitele.
Představme si, že by si podobný komfort jako zdivočelí fanoušci chtěla dopřát některá politická strana, občanské sdružení, církev. Jejich aktivita by byla zmražena jak jen lze, hned v zárodku. Případně by byla ona organizace zrušena. Takové mítinky, shromáždění, akce by se prostě nekonaly. Ne tak fotbalová utkání. A koho postihnout? Jsou zde přece kluby, jejich vlastníci. Udělování pokut je sporné, těžko průkazné, neefektivní. Zato dovolit utkání na uzavřeném hřišti, i opakovaně a bez diváků nikoho ani nenapadne. Právě v těchto dnech zodpovědní činitelé podobné řešení odmítají. Proč? Jde přece o sport! Veřejný, či národní zájem? Lid přece potřebuje nejen chléb, nýbrž i hry. Chceme naše gladiátory, ale také svou porci masa a krve. Komu se to nelíbí, obloukem ať se vyhne našim svatostánkům, vlakovým spojům, ulicím i restauracím zvečera, v noci i zrána. Smršť se přežene a je klid do příštího cirku. Pojistný ventil popustil davu žilou, tak to má být. Patří to k naší kultuře a mentalitě většinové společnosti, jen si to přiznejme. Dopřejme si a zaplaťme ten folklór. Jak rodeo, býčí zápasy, gladiátory, knoflíkovou válku. Nestyďme se už za to a neomlouvejme. Berme věci jak jsou, nelze-li je změnit.
Přitom v uvedených případech se nejedná o nejhorší podhoubí násilnosti. Nejde přece jen o násilnosti ulice. Ta závažnější je ve vyšších patrech naší společnosti. Ve finančictví, politice, hospodářství, praxi našich institucí. V souručentsví mocných, vlivných, silných, cílevědomých a výkonných. V soukolí moci, vlivu, manipulaci s lidmi a v zisku. Násilí nemá své podhoubí jen kolem nás a mezi námi. Co hůř, v nás samých. Nakonec položme otázku z Šalomounovy moudrosti: „Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?“
Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem, publikuje v církevním i denním tisku
Foto: ČTK/Lidovky.cz
