Často se setkáváme s tím, že lidé příliš neví, jak s dobou postní vlastně naložit. Nejčastěji se ptají nějakých duchovních osob, jaké si mají vzít předsevzetí. Ti duchovně pokročilejší již vědí, že lepší otázka je vzata z evangelia: „Co mám dělat?“ V neposlední řadě si mnozí z nás vybaví správnou poučku o půstu, modlitbě a almužně. Pro celou dobu postní a veškeré naše snažení je ale důležité, jaký má půst a doba postní smysl.

Pokud nahlédneme do prvních kapitol knihy Genesis, můžeme o člověku zjistit zajímavou informaci; totiž Adam byl stvořen jako dospělý. Nepotřeboval se nic učit, zkoumat. Téměř hned je schopen zcela přesně pojmenovat zvířata, a tak získat vládu (snad přesněji správu) nad světem. Také Eva, které je stvořena z žebra, se rodí jako dospělá žena. Člověk je stvořen k Božímu obrazu. Tento člověk je úplně rozvinut, jeho lidství je v plnosti. Oproti tomu Augustin říká, že člověk se rodí pomalý a přihlouplý. K plnosti musí teprve dorůstat a není jasné, zda jí dosáhne. Evagrin z Pontu uvádí, že duchovní život je jako studánka v lese. Je nutné ji čistit, starat se o ni, jinak zarůstá, až přestane slunce (tedy Boha) odrážet a nebude z ní mít užitek ani zvěř. Voda nebude k pití, krása se vytratí.

Jedna z nejjednodušších definic duchovního života je následující: „Duchovní život je život osoby Božské v osobě lidské.“ Bůh je bytost jednoduchá, je v plnosti stále. Osoba lidská je, jak uvádějí mnozí otcové, tvořena tělem, duší (v dnešní mluvě přibližně soubor intelektu a emocí) a duchem (tedy to co obvykle označujeme jako duši, část člověka mj. uskutečňující výstup k Bohu v modlitbě). Osoba lidská je dokonalá jen při dokonalosti všech tří složek, ze kterých se skládá. V duchu Evagrina je možné říci, že kvalita těchto tří složek určuje míru odrazivosti a jasnost lesní studánky.

Aby nedošlo k mýlce, učiňme drobnou odbočku. Dokonalé tělo není to, které je vystavováno v různých časopisech a magazínech, ale to, které je prosté vášní. Tělo tedy bez zlých náklonností. Jeho vzhled ani stáří nemá na dokonalost v tomto slova smyslu žádný vliv.

Doba postní je zde tak především pro člověka. Je to čas, kdy si máme lépe uvědomovat své lidství a kvalitu svého duchovního života. Víme, že na straně Boží žádný nedostatek či překážka není. Musíme tedy usilovat o vlastní sebezlepšení. Zde již možná vysvítá odpověď na to, jaká předsevzetí si má člověk dávat. Mají být taková, aby rozvíjela všechny tři složky lidství, jak říká jinde Evagrin, ctnosti musí růst jako prsty na ruce; všechny rovnoměrně. Pokud čteme, že si nemáme plést postní program s novoročními předsevzetími, neznamená to, že bychom v postu neměli usilovat o to, abychom zhubnuli, přestali kouřit či mluvit hrubě. Pokud pojmeme tyto atomy činností jako cvičení těla (askezi) a nezůstaneme jen u nich, jistě to nebude špatně.

Postní program má být vícevrstevný. Nejen že má rozvíjet člověka jako celek, tak aby se stal jasnějším Božím obrazem, ale směřuje především k duchovnímu životu. Je tedy činností lásky. Není přitom potřeba se upínat k nějakému voluntarismu. Stačí, jak říká Ignác z Loyoly, abychom vše dělali, jako by to záleželo jen na nás, ale modlili se tak, jako by vše záviselo jen na Bohu.

Doba postní se musí uskutečňovat ve třech rovinách jako každé dílo lásky; směrem k sobě, Bohu a společenství. Zde se také berou ony tři základní pilíře doby postní a života vůbec – půst nás učí vládě nad sebou samými, modlitba nás spojuje s Bohem a almužna je poutem, službou druhým. Doba postní je jakýmsi mementem, obdobím, kdy máme možnost provést reflexi svého života a stanovit program osobní obnovy. Je to výzva k životu v lásce a z lásky. Právě v ní leží podstata a smysl celého postění se, celé doby postní. K ní má být zaměřena veškerá naše aktivita a snaha.

Pokud bychom chtěli nalézt nějaké motto pro následující dny, pak si můžeme připomenout slova Krista: „Miluj Boha nade všechno a svého bližního jako sám sebe.“ Pokud budeme všímaví, snadno zjistíme, že k tomu vede i veškerá liturgie doby postní. Na první neděli postní se četl v kostele list biskupů věřícím. A kdyby nic jiného, tak alespoň jednu myšlenku si do postní doby může odnést každý člověk, bez ohledu na to, zda je katolík, pravoslavný či protestant. Láska je vztah mezi osobami a Kristus k nám mluví skrze Písmo, především pak evangelium. Vnímejme dobu, která je před námi jako prostor pro dialog s ním, a zkusme každý den alespoň na chvíli otevřít Písmo. Jistě nebudeme zklamáni.

Autor je studentem CMTF UP v oboru Teologické nauky.