V pátek 15. září zemřel Josef Šik, kněz Brněnské diecéze. Patřil do okruhu F. M. Davíka, z jehož rukou přijal kněžské svěcení. Jeho role v podzemní církvi byla dána řadou determinantů, které určitým způsobem z něj dělají typického zástupce jistého vnímání této církevní struktury. S téměř mučednickým příběhem, zkušeností s PTP a nakonec s nezájmem samotného Davídka. Byl totiž původním řádným seminaristou, který studia z důvodu zásahu KSČ nedokončil.

O zesnulém kardinálu Miroslavu Vlkovi bylo napsáno již mnoho slov. Rád bych dnes s odstupem zhodnotil jeho osobnost srovnáním s filosofem Janem Patočkou. Je příznačné, že si v budoucnu budeme data jejich smrti u Patočky 13. a u Vlka 18. března připomínat vedle sebe. Můžeme sledovat několik myšlenkových paralel, které mohou být zajímavé jak ve vztahu obou výrazných osobností své doby, tak také jako jistý hodnotový přenos do současnosti. A to i přesto, že život filosofa a kardinála, akademika bez možnosti přednášet a myče oken se v mnohém lišili a je nutné si dát pozor na případné laciné analogie.

K příležitosti nedožitých stých narozenin Oty Mádra si dovolím přinést krátkou reflexi některých významných momentů jeho myšlení a života, jakkoli jsem si vědom toho, že text nenabízí ani hlubokou a dlouhodobou osobní zkušenost s touto osobností, ani systematickou analýzu jeho díla. Přesto se domnívám, že jeho reflexe očima již více než čtvrtstoletí svobodné církve je zajímavé a důležité.

V loňském jubilejním roce bylo o Druhém vatikánském koncilu napsáno skutečně mnoho. Přesto se stále objevují určité pochybnosti o tom, zda bylo jeho svolání na místě, zda řešil skutečně vážné problémy a zda reformy, které přinesl, ať již z pohledu ekumenismu nebo liturgie, nebyly nasměrovány špatným směrem. Rádi bychom ukázali, že manipulační prostor koncilu byl podstatně užší, než se běžně míní, tedy že většina závěrů je svým způsobem kompromisním maximem možného.

Osobnost papeže Jana Pavla I. dodnes budí dojem spíše prázdného místa dějin Svatého stolce, než představu o konkrétní osobnosti v historii diplomacie či církve. Je přitom nesporné, že právě mezi ním a současným papežem Františkem lze najít velké množství společných témat.