Leden je ekumenický měsíc - po celém světě se konají ekumenické bohoslužby a modlitby. V následujícím příspěvku je představeno stanovisko největší evangelické církve v České republice, jaké zaujímá právě k ekumenismu. Církev je otevřená různým názorům v sobě samé, jsou ale i mantinely, které překročit nelze. Zajímavé ekumenické postoje církve byly publikovány i po schůzce vedení ČCE s biskupem Václavem Malým, včetně informace o kázaní Tomáše Halíka v evangelickém chrámu.

Na Halíkovo kázání přišla řeč při diskuzi o ekumenických vztazích během schůzky synodní rady Českobratrské církve evangelické (ČCE) s biskupem ŘKC Václavem Malým v listopadu loňského roku. Tomáš Halík kázal v evangelickém chrámu v Praze u Salvátora během řádné nedělní evangelické bohoslužby. Miloš Rejchrt, který u Salvátora působí jako farář, bohoslužbě předsedal. "Církve mohou být vedle sebe, není třeba to vnímat jako něco zlého, jde o to, aby byla přítomna férovost, korektnost", řekl během rozhovoru mimo jiné Rejchrt. Na schůzce se řešilo i několik "ekumenických problémů" , např. chybějící dohoda o službě církví v nemocnicích nebo problematika vysílání České televize. Začněme ale historií církve a tím, co církev sama o sobě uvádí na webových stránkách www.srcce.cz 

Církev sama o sobě

ČCE je církev otevřená. Otevřená pro každého, otevřená různým názorům v sobě samé. Je otevřená také ekumenicky, všekřesťansky. Nikdy o sobě netvrdila, že je jediná pravá církev, a vždy měla daleko k jakékoli povýšenosti nebo sektářství. Právě naopak, sama se považuje za část jediné všeobecné Církve Kristovy, a proto se snaží udržovat dobré vztahy s křesťany všech vyznání. Konečně je to také první sjednocená církev ve střední Evropě. Vznikla v roce 1918 spojením luterského a kalvínského evangelického směru a od té doby žije vlastním životem s nepřehlédnutelným postavením ve společnosti. I to svědčí o její otevřenosti a moderním myšlení.  

Jsme demokraté

Základní bohoslužebnou i správní složkou je farní sbor. Ty se pak územně sdružují do seniorátů. Nejvyšším orgánem církve je synod, asi stočlenné shromáždění volených zástupců. Práci celé církve řídí synodní rada, rovněž volená. Také jednotlivé sbory mají svoje volené orgány, staršovstva. Ve všech správních orgánech jsou zastoupeni stejnou měrou jak duchovní, tak laičtí členové církve. Také faráři jsou ve sborech voleni. Organizace církve je tedy demokratická.  

Historie

Českobratrská církev evangelická (ČCE) má nepřetržitou kontinuitu od roku 1781. Tehdy, po vydání tolerančního patentu, pozůstalí evangelíci Církve podobojí (utrakvistů) a Českých bratří vyšli z ilegality, v níž po 160 let protireformace zachovali svou víru, a přihlásili se k jednomu ze dvou povolených vyznání, buď helvetskému (reformovanému) nebo augsburskému (luterskému). Ač svým původem od dob Husových navazovali evangelíci na českou reformaci, která se roku 1575 ve svých dvou proudech spojila pod Českou konfesí a později i pod společnou konzistoří, nebylo jim dovoleno to vyjádřit v názvu církve. To se stalo až v roce 1918 sloučením obou větví evangelických sborů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Statistika

Při sčítání lidu v r. 1991 se k ČCE přihlásilo 202.000 obyvatel, sborové kartotéky vykazují počet asi o 60.000 nižší. Při sčítání v roce 2001 počet členů zhruba odpovídal kartotékovým číslům. Celkově má církev 258 sborů, ve kterých pracuje 217 kazatelů (stav k 1.1.1999), z toho tvoří asi 1/4 ordinované kazatelky (ČCE se pro ordinaci žen rozhodla v roce 1953). Přes neustálý pokles členů církve je účast na bohoslužebných shromážděních stabilní, v některých sborech má dokonce stoupající tendenci.

Ekumenismus je samozřejmostí

Najít oficiální stanovisko k ekumenismu u Českobratrské církve evangelické bylo složitější. Vysvětlení poskytl pan Gerhard Frey-Reininghaus, tajemník pro ekumenu a mezinárodní vztahy ČCE, který řekl, že ekumenismus je pro ČCE záležitostí natolik samozřejmou, že není potřeba ji kodifikovat v oficiálních dokumentech. Z eklesiologického pohledu se z církevních zřízení dozvíme, že ČCE vyjadřuje naději, že "spolu s ostatními křesťany má účast na jedné obecné Kristově církvi, díle Ducha svatého." Dále se zde praví, že uznává jiné církve a jednoty, které vyznávají víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Jak vidíme, pojem církve zde není nijak podrobně definován, ale z formulací zde obsažených je zřejmá otevřenost ČCE k ostatním církvím.

Členství v ekumenických organizacích, podepsané dokumenty, kontakty

ČCE je členem Světového reformovaného svazu (od 1875), Světové rady církví (od 1948), Konference evropských církví (od 1957) a Leuenbergské konkordie. Od roku 2003 je i členem Světového luterského svazu. V ČR je ČCE jednou ze zakládajících církví Ekumenické rady církví v ČR. Se slovenskými i slezskými evangelíky a s Církví československou husitskou má dojednání vzájemnosti ve službě, s Římskokatolickou církví má podepsán dokument o vzájemném uznání křtu. Ani v dobách totality nebyla ČCE opuštěna od sesterských evangelických církví v Evropě. Byly obnoveny kontakty s českými evangelickými sbory v Rumunsku, bývalé Jugoslávii a v Zelově (Polsko), nově navázáno spojení s českým evangelickým sborem v Bohemce na Ukrajině.

Pluralita názorů

Jak bylo již uvedeno, církev je otevřená různým názorům v sobě samé. Vedle sebe lze nálezt sbory (farnosti) tradiční, piestistické (severní Morava), kosmopolitní (součástí jednoho z pražských sborů je například i komunita křesťanů z Koreje), nebo sbory se silným důrazem na liturgii, která se podobá katolickému pojetí. Rozdílnost některých sborů je markantní i na četností vysluhování večeře Páně (eucharistie). Ta "osciluje" od několika slavnostních příležitostí v roce, přes měsíční po každonedělní periodu - více k evangelickému pojetí svátosti. Rozdílné postoje bychom našli třeba mezi členy Kostnické jednoty, která vydává noviny Evangelický týdeník-Kostnické Jiskry (přezdívané Kostry) a členy evangelické liturgické iniciativy Coena, která na svých stránkách nabízí témata k liturgickému roku. Pluralita se projevila například i při diskuzi o kříži. I v této církvi jsou ale základní kameny a mantinely, které překročit nelze. Například snahy o opakování křtu jsou nepřípustné a v minulosti vedly k odchodům a vylučováním z církve.

V článku byly použity materiály ERC a ČCE. Jako spoluautor se na částech textu podílel Jiří Piškula.

Ekumenické odkazy

Magazín ChristNet mimo jiné informoval o dvou významných ekumenických výročích připadajících na loňský rok. Čtyři desetiletí, jež si připomínáme v souvislosti s vydáním dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio, a pět let od podpisu Společného prohlášení k učení o ospravedlnění. V magazínu vyšel i text o Československé církvi husitské pod názvem Husité nejsou husité ale katoličtí modernisté nebo  článek o Církvi adventistů sedmého dne. V blízké době by měl vyjít i text o Církvi bratrské.