Pontifikát papeže Františka z pohledu katolíka rozhodně nelze popsat jako nudný. Po synodě o rodině a exhortaci Amoris laetitia upoutalo v polovině letošního roku – v souvislosti s londýnskou přednáškou prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Saraha – pozornost pro změnu téma liturgie. V Katolickém týdeníku se k této otázce vyjádřil Marián Sekerák článkem K diskusi o směřování liturgie. Přináší solidní argumenty a základní orientaci v tématu?

Prezident Zeman měl pravdu, když připomněl, že podle Písma je Bůh láska a člověk bez lásky není nic. Měl pravdu, když zmínil dechristianizaci Evropy a hodnotil ji jako něco, co je zdrojem vykořeněnosti. Jeho slova o návratu ke kulturním kořenům Evropy mohou být chápána jako příležitost pro dialog a evangelizaci. Mohou ale také být velmi nebezpečnou pastí, neboť otevírají cestu i k tomu, abychom brali Boží jméno nadarmo. 

Justice by měla být jedním z opěrných pilířů demokracie. Když selhává, je v nebezpečí svoboda celé společnosti. Obří korupce z 90. let vedla ke stavu, kdy chapadla chobotnic byla cítit všude. Jedním z výroků, které stav nechtě popsaly, se stala věta z pověstné nahrávky (pamatujete si ještě Věci veřejné?) Kristýny Kočí: Oni mají policii, my máme justici.

Když kolumbijští voliči v neděli 2. října těsně odmítli čtyři roky těžce vznikající dohodu mezi vládou a guerillovými bojovníky z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), mezinárodní komunita na to reagovala s viditelným zděšením.

Liturgie a způsob jejího slavení se v katolické církvi stává předmětem sporů. A nejenom to. Je nástrojem boje části katolíků proti vlastní církvi. Jsme svědky postupné privatizace liturgie. Hrozí schizma.