Hlad po dobrých knihách je naštěstí trvalým znakem českého čtenáře. Je-li taková kniha biografií některé z významných a nejednoduchých osobností, bývá po ní hlad dvojnásobný.

Kohákovy postoje budily v české veřejnosti souhlas i kontroverze. V jeho osobě a díle se české evangelictví vrátilo z exilu ve velmi odlišné podobě, než v jaké do exilu odešlo. Vrátilo se však v podobě, která živě a výrazně vstupuje do současné české kultury.

Polemiky jsou nepominutelnou součástí odborné práce. Stojí ovšem na důvěře. I pokud s oponentovými názory nesouhlasím sebevíc, předpokládám, že k nim dospěl vlastním přemýšlením a poctivou prací se zdroji – ledaže bych měl pádné důkazy o opaku.

Následující text nastoluje otázku, jakým způsobem člověk vstupuje do potravního řetězce s ohledem na vztah ke světu a biosféře obecně. Do doby, než byly určité zvyklosti (obřízka, použití nekvašených chlebů, rozlišování čistých a nečistých zvířat apod.) sakralizovány během Mojžíšova působení, byla hlavním kritériem otázka přežití. V pozdějších dějinách Izraele nabrala na významu otázka kulturní identity v konfrontaci s kenaánskými národy.

Jako tehdy i dnes je strach špatný rádce. Církve ve střední Evropě potřebují změnit dikci i strategii, od jalového „bránění“ přejít k dialogu založeném na naslouchání, k trpělivosti v hledání nového tvaru společnosti budoucnosti.