Jan Kofroň je tajně vysvěcený kněz (1988), který se 17 let po revoluci rozhodl nechat podmíněčně „přesvětit“, přesto, že to dlouho šlo proti jeho svědomí.  Dnes působí jako kaplan v psychiatrické léčebně v Bohnicích, a jak říká „moji bohničtí mi rozumějí.“  V rozhovoru pro magazín Christnet vzpomíná na své mládí, cestu k manželství i ke kněžství a přimlouvá se za zdobrovolnění celibátu. Rád vymýšlel pohádky vlastním dětem a skvělých 15 let života pro něj byla práce sekretáře biskupa Malého.

Rozhovor se salesiánem Michalem Kaplánkem, který se věnuje sociální pedagogice. Kniha zaujme už provokativním titulem. Vždyť pedagogika volného času je v rámci vzdělávacího procesu na okraji zájmu, a najednou je chápána jako klíčová pro západní společnost založenou na svobodě… 

Úplně nejhorší je ale to, že vzniklá situace nutně vede ke spekulacím o nějakém skrytém motivu. Byl děkan k této oběti někým přemluven? Kým a proč?

V atmosféře, která prostupuje společností i církví, slyším od řady lidí, kterých si vážím a které mám rád, že už na nic nečekají a že nic nového, velkého a krásného nepřijde.

V Izraeli tak jako v jiných částech světa mívá populismus těsný vztah k náboženství, zejména proto, že dokáže mobilizovat emoce se silným náboženským podtextem; takovou emocí je například strach nebo nechuť či odpor. Socioložka Eva Illouzová vysvětluje, jak v populistických hnutích posiluje náboženská dimenze těchto emocí bariéry mezi jednotlivými společenskými skupinami, zvláště v Izraeli.