Uslyšíte dnes slovo tvrdé a drsné. Ale na slova měkká a hladivá si můžete dojít celkem kamkoli. Budu se jen snažit o to, aby to bylo slovo správně vystihující stará slova: slova Bible, a to i slova samotného Ježíše; a slova řeckých básníků, a to i slova jednoho z nejtragičtějších hrdinů Řecka, totiž Oidipa. 

Bratři a sestry, přátelé i nepřátelé, katolíci i evangelíci, něcisté i ateisté, cisáci i tranďáci a vůbec všechny bytosti, vítejte v Nekostele! Nekostel je i není kostel; toto bude i nebude kázání; a toto „ano i ne“, „tady i tam“, bude i naším dnešním tématem: Domov a „nedomov“ čili exil, čili též: Dvojí domov.

Vizuálně i zvukově tvoří Svatopluk Karásek jeden z emblémů undergroundu: Obraz mohutného zarostlého chlapíka s kytarou, zvuk neškoleného a jen velmi přibližně intonujícího hlasu a jen velmi přibližně naladěné kytary.

Skoro všichni vládcové světa říkají, že jsou pro obyčejné lidi a proti elitám. „Obyčejný člověk“ versus „elity“. Dvojí pojem, dvojí lež.

V centru myšlení filozofa Ladislava Hejdánka je téma o stupeň abstraktnější než u Trojana a Komárkové: téma „nepředmětnosti“. Jde však o abstrakci jen na první pohled. U Hejdánka je „nepředmětnost“ ve skutečnosti heslem obrany proti abstraktním systémům, jež podřizují člověka jakémusi objektivnímu metafyzickému celku – a tím z něj činí „předmět“.