Výstavba či znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze budí emoce a rozjitřené diskuse. Proč byl ale vůbec postaven poprvé, za jakých okolností byl stržen a z jakého důvodu by měl v Praze znovu stát? To jsou základní otázky, na které je třeba napřed odpovědět, než zaujmeme jednoznačné stanovisko.

Důkazy Boží existence patří mezi intelektuální cvičení, která probíhají již od středověku. Zřejmě první systematický důkaz nabízí Anselm z Canterbury, na kterého navazují Scotus a Tomáš. Z moderních myslitelů je pak možné uvést Gödela. Do jaké míry je možné ale existenci Boží dokázat?

O Kurtu Gödelovi se mluví v různých kruzích – mezi informatiky, matematiky či filosofy. Je škoda, že se mu v současné teologii nevěnuje mnohem více prostoru, protože jeho přínos je mnohem větší než jen v (překvapivě málo diskutovaném) ontologickém důkaze existence Boží.

Rodina jako obraz Trojice se stala po druhém Vatikánském koncilu relativně hojně užívaným obrazem, ale ne vždy je zcela jasný jeho konkrétní význam. V následujícím textu se pokusíme ukázat některé aspekty, které je možné v tomto kontextu zmínit, jako jakési obrazy Trojice v rodině.

Na prvním místě je třeba říci, že nejde v žádném případě jen o fenomén minulosti či regionálně omezený na Československo. V současné době existuje mnohamiliónová podzemní církev například v Čínské lidové republice, ale také v řadě islámských zemí, kde je samo vyznávání křesťanské víry spojeno s přímým ohrožením života. V tomto kontextu se nejevila situace v až ČSR tak kritická. Skutečností ale je, že státní úřady o likvidaci církve usilovaly řadou rafinovaných nástrojů.