Věřících i kněží u nás postupně ubývá a zhoršuje se také jejich demografický profil. S tím jak roste počet neobsazených farností a přibývá kněží, kteří mají na starosti tři a více obcí, se zcela přirozeně nabízí otázka, jaké budou farnosti v nejbližších deseti či třiceti letech. Co se v nich musí změnit?

Je velice zajímavé sledovat vývoj představ o vztahu křesťanství a práce. U pouštních otců i svatého Pavla máme jasný důraz kladený na fyzickou aktivitu, kterou postupně vystřídala preferovaná činnost intelektuální. V raném novověku a ostatně i v dnešních dnech je pak možné se setkat s názorem, že je důležitější se modlit nežli pracovat. V tomto kontextu je jistě velice poučné se podívat na to, co k této problematice říká konstituce Gaudium et spes.

Poměrně velká pozornost se tradičně věnuje tématům, jako je role křesťana v politice či ekologii. Je přitom zajímavé, že se téměř nikdo nezabývá tím, jaká by měla být role křesťana ve městě. Možná je to tím, že architektura či urbanismus nejsou horkými společenskými tématy. Přesto si myslím, že jde o vztah velmi zajímavý a důležitý.

Vstup do období adventu je vždy spojený s určitými očekáváními. Ostatně celý advent je přípravou, těšením se na inkarnaci Slova. Toto očekávání by ale nemělo být jen prostým vyčkáváním či sentimentálním předvánočním sněním, ale období skutečné a hluboké přípravy na Kristův příchod.

Je zajímavé sledovat, jaké pozornosti se dostává papežům až po jejich smrti. Jako by nebylo snadné jejich práci ohodnotit již za jejich života. Proto si myslím, že je důležité se zaměřit na současnou reflexi toho, jaký směr nabírá církev s Benediktem XVI., který je překvapivě mnohem progresivnější než jeho předchůdce.