Přehršel páně Noskových názorů obsažených v jeho „reakci na mou reakci“ přímo volají o komentář. Církev má právo regulovat obsah stránek, které lidé považují za jí prověřené, a zabraňovat tomu, aby se na nich objevovaly články (což je něco jiného než diskuse) odporující jejímu stanovisku k nějaké věci“, vykládá pan Nosek. Ano, do určité míry má pan Nosek pravdu. Církevní představitelé, a to si opravdu myslím, mají právo předkládat svým ovečkám oficiální učení církve. A jak na to? Tak, aby i ta devadesátiletá babička z Vlachova Březí věděla, co učí církev a co nějaký (pomatený) katolický intelektuál z Teplic. Správně. A může mi snad někdo říct, jakpak jsem já porušil tuto zásadu? Od počátku věků, co byly ty moje psané výtvory na stránce bořislavské farnosti, tam bylo výrazné upozornění, že to píšu já, kostelnický tajtrlík - a ne farář.

Nechci popírat, že homosexuální ideologie neexistuje. Daří se jí dobře u nás i v zahraničí. Zatlačovat však všechny oponenty, kteří ne vždy sdílí oficiální postoj církve a snaží se pro diferencovanější přístup k „homosexuálnímu jednání“, nepovažuji za správné. Z mé publicistiky je zřetelně vidět, že nehájím pozici gay lobby ani strnulého katolicismu. Považuji tedy výrok, že „provozuji na stránkách farnosti prohomosexuální ideologii“, za naprosto směšný a silně zkreslující reálný stav, a proto jej důrazně odmítám.

Vzhledem k tomu, že jsem gay a o své situaci přemýšlím, rozhodl jsem se vedle řady jiných standardních materiálů publikovat ve zvláštní oddělené kapitole, z níž bylo jednoznačně patrné, že nejde o oficiální názory církve, své eseje na téma vztahu homosexuality a víry.

Po odvysílání pořadu Cesty víry na konci měsíce února, jenž se tematicky věnoval vztahu homosexuality a víry, byli jeho tvůrci atakováni protesty z řad křesťanů proti celkovému ladění tohoto pořadu. Jedna z nesouhlasných reakcí vzešla od biskupa Slezské církve evangelické augsburského vyznání Vladislava Volného, podle něhož byl obsah pořadu, cituji z Katolického týdeníku č. 13, "nevyvážený a pobuřující" a "neuctivě se dotýkal osoby Ježíše Krista".

Již  několik let je společnost prostřednictvím médií živena nekonečnými půtkami mezi  zastánci tzv. registrovaného partnerství a jeho zarputilými odpůrci. Vše nasvědčuje, že názorová propast je natolik hluboká, že přijatelný kompromis, jež by odpovídal realitě, není vůbec možný. Opravdu ne?