Po vypuknutí velké války se ale ukázala slabost a křehkost evropské civilizace a byly to právě evropské elity, které v lehkovážném a nezodpovědném rozpoutání války selhaly.

Než hrůzy válečných masakrů druhé světové války zastínily události let 1914–1918, označovali lidé tento konflikt pojmem velká válka, případně světová válka. A to zcela právem, protože šlo o událost v mnoha směrech zásadnější než druhá světová válka.

Poté, co se vyčerpala první vlna husitského chiliasmu a náboženského fanatismu, do­šlo k hlubokému propadu celkové úrovně christianizace obyvatelstva českých zemí.

Za vrcholné období dějin českých zemí je právem považována vláda císaře a krá­le Karla IV. ve třetí čtvrtině 14. století. České země, které stále ještě těžily ze své stříbrné konjunktury, se dotáhly mezi civilizačně nejvyspělejší země Evropy.

Český národ ve svých duchovních a církevních dějinách prošel několika dynamický­mi zvraty. Zažil jak pověst jednoho z nejkatoličtějších až nejbigotnějších národů Ev­ropy (ve 14. a později v 18. století), tak současné mínění, že jde o zemi, kde procesy sekularizace a dechristianizace postoupily nejdále, takže se běžně považuje za neja­teističtější stát světa.