Výuka náboženství na základních a středních školách představuje jednu z neproblematičtějších oblastí realizace náboženské svobody. Při jejím formování zápasí rodiče, školy, stát, občanská společnost a náboženské společnosti o způsob, jak předávat mladé generaci hodnoty, zkušenosti víry a jak formovat její celkový pohled na člověka a jeho postavení ve světě.

Dosáhnout rovnováhy v této oblasti se zřejmě nedaří Polsku. Takového názoru je alespoň Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svém rozhodnutí v případě Grzelak proti Polsku.

Rusku se za posledních dvacet let rozhodně nepodařilo vybudovat pověst země respektující náboženskou svobodu minoritních náboženských skupin. Před Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se jen za poslední desetiletí dostaly stížnosti Scientologické církve, Armády spásy a Svědků Jehovových. Ačkoliv Soud shledal porušení Evropské úmluvy o lidských právech ze strany Ruska, nevypadá to, že by se situace výrazně lepšila. Předmětem dnešního článku je stručné představení případu Svědkové Jehovovi v Moskvě proti Rusku, o němž ESLP rozhodl 10. června 2010.

Nechvalně proslulý francouzský revolucionář Fouché vyhlásil 10. října 1793 zákaz přítomnosti náboženských symbolů na hřbitovech. Jediná dovolená symbolika na místech věčného odpočinku byla socha Spánku. To vše se dělo ve jménu rovnosti a neuznávání privilegií. Ačkoliv můžeme tento příklad považovat za výstřelek francouzské revoluce, logika „neutrality“ je na evropském kontinentu stále přítomná. S jejími projevy se můžeme v současnosti setkat v tzv. „krucifixovém případu“ Lautsi v. Itálie.

Skupina mladých křesťanů, muslimů a židů byla šokována množstvím krve prolévané ve jménu náboženství. Ve svém mladistvém aktivismu se proto rozhodli věnovat krev nikoliv zraňování, ale zachraňování. V neděli 30. května 2010 zorganizovali již druhý ročník darování krve. Jejich zápal pro aktivní soužití lidí různých náboženských tradic přilákal více než 5 000 fanoušků na facebooku, asi tisícovku návštěvníků a 120 dárců krve. Jak se podařilo dosáhnout tak výrazné manifestace bratrství mezi věřícími skupince mladých lidí, z nichž většina ještě neopustila středoškolské lavice?

Počet rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva týkajících se nošení náboženských symbolů na veřejnosti v poslední době výrazně narůstá. Tento trend poměrně věrně odráží „boj o veřejnou sféru“ posledních desetiletí. Zatím posledním případem je Ahmet Arslan a další v. Turecko týkající se 127 Turků, kteří se 20. října 1996 pokojně shromáždili před jednou z ankarských mešit k náboženskému obřadu.