Mnozí se v uplynulých týdnech ptali, co se to děje na Slovensku. Jakými politickými změnami tato Čechům tak blízká země prochází? A jaká byla role slovenské katolické církve v tomto procesu? Ač jsou již postní dny za námi, pokusme se na tomto místě o několik „zastavení“ na cestě, která – i když nebyla tak celkem křížová – budila a budí mnohdy překvapení či rozpaky.

Dobře už bylo. Žijeme ve stavu střetu civilizací. Islám nás převálcuje. Západ rezignoval na svoji dějinotvornou úlohu. Nastal morální úpadek. Řítíme se do záhuby jako kdysi Římská říše. Lidé s „alternativním“ názorem jsou liberální společností utlačováni a „pronásledování“. A tak dále a tak podobně.

Považuji za nebezpečné, že v jistých církevních kruzích, nejenom v České republice, se poslední dobou objevuje flagrantní opovrhování liberální demokracií. Protože o to tu jde. O liberální demokracii a despekt vůči ní.

Lze ještě v roce 2017 napsat něco nového o růženci? Po tom všem, co v průběhu staletí bylo již napsáno a řečeno o této modlitbě, se zdá být přímo nemožné a možná i zbytečné dodat něco navíc.

Nebývá příliš zvykem, aby kardinálové, tedy nejbližší spolupracovníci papeže, samostatně anebo skupinově oponovali viditelné hlavě církve. I proto překvapuje nedávná písemná iniciativa čtyř kardinálů: Brandmüllera, Burka, Caffarry a Meisnera.