V návaznosti na apoštolský list Traditionis custodes papeže Františka z 16. července, jímž upravil používání bohoslužebných obřadů podle Římského misálu z roku 1962 (v dřívějších variantách římského ritu podle misálů od r. 1570), mě napadá myšlenka, která prostupuje celou mojí teologickou prací – interpretace a tlumočení Kristova vykupitelského příběhu.

Se zájmem jsem si přečetl úvahu Marka Váchy Milí katoličtí publicisté, která v okruhu mých přátel vyvolala menší zděšení. Kromě jedné důležité skutečnosti, na kterou bych chtěl reagovat, mě zaujala změna Váchova dlouhé roky používaného narativu.

V řadě svých textů, přednášek a vystoupení jsem volal a dosud volám po katechezi dospělých. Podíváme-li se na ostatní velká náboženství, vidíme, jak důležitou roli v nich hraje praktická škola duchovního života. I křesťanství má své velké dějiny duchovního vzdělávání, a to v obou tradicích, východní i západní.

Ve čtvrtek 20. května oslaví česko-římský teolog, katolický kněz, univerzitní pedagog a spisovatel prof. Karel Skalický 87 let svého života. Jak on, tak i jeho přátelé, studenti a čtenáři vědí, že číslovka osmdesát sedm je v jeho případě číslem, které popírá samo sebe. Nepoznal jsem v životě pracovitějšího a aktivnějšího člověka a teologa, který by svým espritem a dílem dokázal tak účinně oslovovat lidi různých naturelů, spojovat, povzbuzovat a dávat naději.

Spisovateli, výtvarníku a publicistovi Václavu Vokolkovi zakrátko vyjde kniha Malé Pašije. Při té příležitosti jsme se jej zeptali na skutečnosti, které by mohly zajímat čtenáře křesťanské orientace napříč denominacemi. Vokolkův vhled do událostí Kristova Kříže a Zmrtvýchvstání je literárně i teologicky hluboký a cenný.