Pandemie přispěla k nárůstu duševních poruch, které se nevyhýbají ani věřícím. Zatímco v sekulární společnosti se informovanost o problematice zlepšuje, v církevním prostředí přetrvávají předsudky, nevědomost a stigmatizace. Tomuto závažnému tématu se věnuje kniha švýcarského kněze Joëla Pralonga Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkosti, deprese, pocitu viny.

Za posledních pár měsíců několikrát zmínil Svatý Otec na různých místech téma pastoračního přístupu k LGBT lidem. V závislosti na postoji jednotlivce je možné tato Františkova tvrzení chápat buď jako závan čerstvého vzduchu, anebo naopak jako skandál. Pro jiné jsou papežovy postoje matoucí, či dokonce rozporuplné.

Obliba a šíření fake news ohledně covidu a očkování není pouze českou specialitou. Imunní vůči nim nejsou ani věřící. Biskup Nazzareno Marconi z Itálie se v homilii o svátku sv. Juliána, mučedníka z druhého století, kterému je zasvěcena katedrála ve městě Macerata, zaměřil na fake news šířené v souvislostí s pandemií covidu.

Slovo synodální se odvozuje od řeckého syn – spolu, a odos – cesta. Synodální znamená být společně na cestě. Církev je synodální ve své podstatě. Nevyčerpává se v instituci a byrokracii. Všichni její členové mají Ducha svatého a všichni jsou tedy „duchovní“. Slovní spojení „duchovní a laici“ je v tomto smyslu zavádějící.  Všichni mají povolání a jsou obdařeni dary ke společnému užitku. Všichni mají stejnou důstojnost, všichni náležejí k Božímu lidu.   

Mladá italská novinářka Ilaria Beretta rozmlouvala s patnácti ženami pracujícími na různých pozicích v církvi. Autorka svojí aktivitou cílila na vytvoření prostoru, kde je slyšet ženský hlas. Jako červená nit se všemi rozhovory více či méně otevřeně vine povzdech o chybějícím prostoru. Ačkoliv italská církev působí v mnohdy odlišných podmínkách, přesto je mnoho zkušeností až nápadně podobných těm našim.