Kongregace pro nauku víry odpověděla negativně na otázku, jestli mohou kněží žehnat svazkům mezi osobami stejného pohlaví. Jak se po takovém „responsu“ cítím? Zle. Stydím se za svou církev, jak řekla na twitteru ministryně Hilde Crevits. A cítím zejména intelektuální a morální nepochopení.

Jezuita Hans Zollner je vedoucí Centra pro ochranu dítěte (CCP, Centre for Child Protection) Papežské univerzity Gregoriana a člen papežské komise pro ochranu dítěte. V rozhovoru vysvětluje svůj názor, proč kolínský znalecký posudek ohledně zneužívání pro vyjasnění věci zdaleka nestačí, a mluví i o zneužívání v širším kontextu. 

Křížová cesta má hodně daleko k poetické procházce jarní krajinou nebo ke sladkobolnému rozjímání před jednotlivými obrazy. Pán Ježíš vzal na sebe všechno utrpení, které si lidstvo připravuje, prožíval smrtelnou úzkost v Getsemanech, potupnou cestu na popraviště a dlouhé, bolestné a ponižující umírání. Ne nadarmo byl kříž „vynalezen“ jako popravčí nástroj pro ty, jimž byla upírána jakákoliv práva. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“

Před osmi lety 13. března 2013 byl zvolen papežem Jorge Mario Bergoglio. Stal se prvním papežem pocházejícím z amerického kontinentu a prvním z jezuitského řádu. Chceme-li hovořit o politickém rozměru osmiletého pontifikátu papeže Františka, je třeba zmínit určité historické souvislosti jeho života, které formovaly jeho náhled na veřejné záležitosti. 

Kritická racionalita je pro růst víry zásadním faktorem (jakkoli se neinformovaná část populace pokouší sugerovat opak) a spojení s úctou k životu, díky níž se teprve člověk stává obrazem Stvořitele, je pro růst ve víře odrazovým můstkem. Pokusím se to ilustrovat na těchto příkladech.