Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman hovoří o změně společnosti jako o transformaci z pevné do tekuté modernity. A i když je náboženská problematika mimo jeho hlavní pozornost, poměrně zřetelně ukazuje, proč nyní prožíváme jednu z největších změn v dějinách církve. Když papež František hovoří o potřebě vystoupit vůči klerikalismu, nemusí být jeho postoj něčím, co by nemělo širší ekumenický charakter. Proč je tedy klerikalismus větším problémem než před sto lety?

Eduard Heger je od letošního roku ministrem financí a místopředsedou vlády Slovenské republiky. Po smrti otce konvertoval ke katolicismu a začal působit v evangelizačním a modlitebním společenství. Heger v rozhovoru pro magazín Christnet.eu uvedl, jaká charismata používá ve vládě, co zdůrazňuje při pomoci státům zasažených pandemií nebo jak vnímá obchodní válku mezi USA a Čínou. Popisuje i, jaký je jeho pohled na ekonomické důrazy papeže Františka. Odpovědi ministra přinášíme v původním slovenském znění.  

Rozhovor se dá vést mnohými způsoby. Redaktor týdeníku Hrot vsadil při zpovídání Hany Lipovské na otevřené nekonfrontační otázky a sázka mu vyšla. Dozvěděl se tolik vyhrocených názorů o Evropské unii, že v to nejspíš sám ani nedoufal.  Třesky, plesky. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby ovšem nominandka za Českou biskupskou konferenci do rady ČT nevolala po vystoupení Česka z Unie s odkazem právě na to, že jde o společenství od kořene shnilé a bezbožecké.

Léto je zvláštní čas. Těšíme se na něj celý rok a je nám líto, že příliš rychle ubíhá. Je pozoruhodné, že právě léto vnímáme jako vyvrcholení celého roku. Šestého srpna jsme oslavili svátek Proměnění Páně. Na první pohled trochu zvláštní; jak známo, zprávu o této události přináší evangelium druhé neděle postní. Svátek ale připadá do období vrcholícího léta. Má to ovšem svou logiku – vždyť právě léto je obdobím putování, poznávání a setkávání nejen s lidmi, ale i s Bohem.

Existuje vážné riziko, že papež František ztrácí podporu lidí, kteří by rádi viděli, že uspěl a uchránil církev před pádem do rukou těch, kteří se rozhodně postavili proti změnám. Je to důležitý okamžik, protože třiaosmdesátiletý muž naznačuje, že si uvědomuje, že mnoho z těch, kteří nejsilněji věřili v jeho úsilí ve věci církevní reformy, začíná ztrácet iluze.