V neděli 14. ledna slavil papež František v rámci Světového dne migrantů bohoslužbu s uprchlíky. Právě jejich otázku postavil do středu svého pontifikátu, a to i s rizikem, že mu neporozumí ani sami katolíci.

Křesťan má jediného Pána. Ježíše Krista. Jeho vykupitelským příběhem, který se rozprostírá v čase jeho pozemského putování a v událostech Kříže a Vzkříšení, má poměřovat sám sebe, svoji cestu a svůj vztah k okolnímu světu. Víra není něčím, co se dá odložit, když se to zrovna nehodí. Víra není apriori známkou slušnosti, ani znamením tzv. lepšího člověka. Je darem božího dětství a pozváním k náročné cestě, jež vede do věčnosti.

Na internetovém portálu Business Success byl před několika lety zveřejněn článek s názvem „Dnes začíná zbytek tvého života“. Myslím, že je to pěkné motto dnešního prvního dne roku 2018. A tak je nasnadě otázka, jak tento zbytek života prožít. Odpověď na ni nám naznačuje evangelium.

Milí přátelé, sestry a bratři, nevíme, kolik před sebou máme ještě Adventů a Vánoc – další rok našich životů uplynul, další je před námi. Hlavně se nebojme, nenechme se otrávit planými řečmi, pragmatickou politikou s absencí hodnot, pokroucenými a zlými lidmi a lháři – ti tady byli, jsou a budou. Nechejme je být – Bůh nám přeci neukládá, abychom třídili koukol od pšenice. Máme před sebou další rok – je to příležitost dělat dobré věci. V roce šancí na změnu k lepšímu, v roce připomínáni si kulatých výročí špatností a podlostí, v roce, kdy magická stovka let naší republiky se završí, zůstaňme křesťany nejen podle slov, ale i podle činů.

Je to naše denní modlitba, její slova nám předaly předchozí generace. Každý živý jazyk se vyvíjí, mnohé modlitby si vyžádaly textovou úpravu, aby „církevní čeština“ zůstala živá a aktuální. Modlitba Otče náš je ovšem výjimkou, ta slova jsou natolik promodlená, že je není možné jen tak odsunout.