Jsem ženatý katolický kněz z Bosny. Vystudoval jsem teologii, stal jsem se farářem, ale pak jsem se oženil. I z tohoto důvodu církevní kruhy neposlouchají můj hlas úplně rády, ale není to ten největší problém. Já rád mluvím konkrétně. I náš Bůh je konkrétní – narodil se jako člověk, má tělo – a proto musí být konkrétní i křesťanská teologie. Na začátek řeknu, že neexistuje teologie bez biografie. Já mám křesťanské i muslimské předky. Oba moji rodiče jsou křesťané, ale maminka pochází z muslimské rodiny. Díky tomu jsem od začátku vůči islámu intuitivně otevřenější. Skutečnost, že vedle sebe existuje křesťanství a islám, není automaticky něco skvělého, ale je to šance, aby ve společnosti nebyl strach.

My, ekumenicky angažovaní křesťané, očekáváme konečně činy. Společné prohlášení se bohužel nevyjadřuje k nečinnosti oficiálních církevních představitelů v rozhodujících otázkách a ignoruje praktickou ekumenu, která se již dlouho pěstuje v mnoha evangelických i katolických obcích a skupinách.

Před pár týdny jsem dokončil knihu Česká katolická literatura 1945-1989. Je to kniha o literatuře. Ale je to i kniha o vztahu české kultury, komunismu a křesťanství. Odtud i pět bodů k tématu dnešního shromáždění.

Útok byl cílený, surový a dobře naplánovaný. Františkovi příznivci dělají chybu, když jej zlehčují. Také Vatikán dělá chybu, když v tichosti rozšiřuje pokyn „Nestarejte se o ně, podívejte se a  běžte dál“.

Návrh zákona o sociálním bydlení vypracovala ČSSD pod vedením ministryně sociálních věcí Michaely Marksové. Jeho hlavním cílem je ošetřit tzv. obchod s chudobou, kdy rodiny s dětmi žijí draze v ubytovnách, ale také snížit počet bezdomovců. Připravovaný zákon o sociálním bydlení je příčinou mnoha sporů nejen na půdě zákonodárců, čelí také kritice zejména z řad představitelů obcí. Těm vadí především pokuta až do výše milionu korun, pokud byt neposkytnou osobě s prokazatelným nárokem. Bouřlivou debatu vyvolal chystaný zákon i v křesťanských kruzích.